Mýty o příchodu křesťanství k Sámům)

Skandinávští misionáři se snažili sámský animismus i šamanství vymýtit. Ještě koncem 18. stol. pokřesťanšťovali Sámy i násilně. Posvátné kameny „seity“ byly poráženy, posvátná obětiště ničena, bubínky páleny a nepoddajní Sámové mrskáni a popravováni. Misionáři některé motivy z bubínků noidů před zničením aspoň překreslili (jako důkaz ďábelské povahy sámské kultury).

Jeden z lokálních mýtů o příchodu křesťanství se jmenuje Strašidelné jezírko. Za starých časů nebývalo hanbou, když sámská dívka porodila svobodná – dítě bylo požehnáním (podobně jako u starých Slovanů či Keltů). Když však přišli misionáři, faráři a kazatelé, bylo i v Laponsku nemanželské dítě velkou hanbou a jejich matky bývaly přísně trestány pro nemrav a cizoložství. Proto se stávalo, že když taková matka měla porodit, odešla tajně do lesa a novorozeně se ztratilo: mnoho jich bývalo vhozeno do Strašidelného jezírka. Tyto utopené děti pak v jezírku strašily: několik let poté bloudily za nocí kolem a křičely, takže se lidé báli kolem projít, protože jich tam strašilo mnoho. A tak musel přijet farář Qvale, který tam dorazil večer a uslyšel ten křik – vyslovil zaříkací formuli ke křtu, křik utichl, pak už tam nikdy nestrašilo.

Další pověstí je ta o Svatém poli. Svaté pole bylo původně neposvěcené, jako celá tato země, a lidé nebyli pokřtěni. Když se na tom místě začal stavět kostel, dostalo název Svaté pole. Dělníci se v noci bavili, tančili a hulákali – pak tam začalo strašit a dělníci se začali bát, protože měli hrůzu z podzemních mocností. Kdysi dávno tam totiž byli pohřbeni noidové – ti teď vylezli ze země a hleděli ke kostelu, zároveň tam některý z nich strašil tak, že házel trámem. Ráno stavitel zemřel: měl krk pochroumaný tak, jako by ho za něj někdo mocný popadl…