Jak se Krčín spřáhl s čerty

Na Třeboňsku, a nejenom tam, straší podle četných pověstí Jakub Krčín z Jelčan. Slavný rybníkář to má za to. Že při stavbě rybníků dělný lid nešetřil. Ve své době vzbuzoval úžas smělými plány, s jakými se kupříkladu pustil do budování Zlaté stoky či obra mezi rybníky, Rožmberka.

Už za jeho života se mezi lidem vyprávělo, že geniální nápady nemá jen ze své hlavy, ale že se spřáhl s čerty. Po jeho smrti se to mělo za tutovku a lidové pověsti tvrzení o jeho spojení s ďáblem jen potvrzovaly.

Vyprávělo se, že část Zlaté stoky vyoral sám s čerty, které po nocích zapřahoval do pluhu. Prohráli s ním údajně sázku a museli se jeho rozkazu podvolit. Ovšem, když umřel, tak mu to vrátili.

Krčín teď musí okolo rybníků, které měl vybudovat s jejich pomocí, sám zapřažený do pluhu orat. Ďáblové jej při tom nijak nešetří a pohání ho bičem k usilovnější robotě. Nic nedbají jeho nářků, proseb a sténání. Jakub Krčín byl také často spatřen v černém kočáře. Ten se za hlubokých nocí divoce prohání po hrázích Rožmberka, i jiných rybníků., a nejednou byl spatřen i na náměstí v Třeboni.

Zatímco o rybníkářově tváři za oknem jsou vyprávění jednotná, o jejím výrazu a o spřežení se liší. Podle jedněch pověstí táhnou kočár černé koně, kterým z nozder šlehají plameny. Podle druhých táhne kočár šestispřeží černých kocourů. Jsou prý čerti, kteří na sebe pro divoké projížďky s Krčínem berou kočičí podobu.

Někde se uvádí, že jeho tvář je sinalá a rybníkář lká nad svou někdejší krutostí, jiní vypravěči tvrdí, že se jízlivě směje a z toho smíchu tuhne krev v žilách.