O svatém Volfgangovi

Na výšině v lese Žďárech u Chudenic na Klatovsku stojí stará černá věž, daleko do kraje hledí. Je prý to zbytek bývalého kostela sv. Volfganga. Tento světec byl od r. 972 biskupem řezenským. Kněží jeho diecése už od dob Spytihněva I. přicházívali do Čech, aby tu konali křesťanská cvičení, a tak prý také sám Volfgang býval v Čechách. Později, když Boleslav II. domáhal se zřízení pražského biskupství, přičinil se biskup Volfgang o to, že knížeti bylo vyhověno, a sám také dokonce sestavil zakládací listinu. Když biskup Volfgang přišel do okolí chudenického, bylo tam ještě mnoho pohanů. Biskup kázal jim slovo boží a umínil si také, že tam vystaví chrám. Ve vsi Lučici oznámil svůj úmysl lidem a také chtěl vědět, kde by svatyni měl vystavěli. Vzal proto sekyru, vyhodil ji do výše. Sekyra letěla vysoko a daleko, spadla tam, kde čněla skalka v lese, na níž Volfgang rád kázával. Lidé odebrali se s biskupem na to místo, a Volfgang sám se sekyrou v ruce dal se do práce, aby vykácen byl les pro staveniště. Stavební práce pokračovaly zvolna; brzy byl čas, aby se Volfgang odebral zase do Řezna, on však chtěl, aby byl chrám dříve hotov.

Stalo se jednou, když lidé od stavby odešli a zbyl tam sám Volfgang, že se objevil ďábel a řekl biskupovi: „Chcešli, pomohu při stavbě, sám zdi vystavím. Jinak dlouho bude trvat, než bude chrám hotov, budeš muset odejít, nedočkáš se.“ Volfgangovi, překvapenému ďáblem, bylo zjevno, že zlý duch zadarmo to neudělá, i ptal se ho: „Čeho si žádáš za svou pomoc?“

„Chci první živou bytost, která do chrámu vkročí,“ odpověděl směle ďábel. Biskup dlouho neuvažoval o té žádosti; věděl, jak ďábla přelstít, a slíbil mu žádanou odměnu.

Když se zase pracující lidé sešli, Volf gang poslal je domů a přísně zapověděl, aby se na staveništi neukazovali. Ďábel hned potom dal se do práce. Lámal skály, kamení nosil ke stavbě. Tou prací nadlidskou záhy zvedaly se chrámové zdi nad zemí, záhy i klenutí vyvedeno. Skončena byla ďáblova práce, on pak se sháněl po odměně. Usedl vedle biskupa do houští blízko chrámu a čekali. Dlouho bylo marné jejich čekání. Až k samému večeru zašustilo něco v křoví a na planinku před chrámem vyšla liška, šelma rezavá, lesního králíčka nesla v tlamě. A rovnou zamířila ke vchodu do chrámu a vběhla dovnitř, chtíc tam kořist v klidu pozříti. Biskup se ohlédl po ďáblovi a usmívaje se šeptal mu: „Hle, tu první živá bytost vkročila do chrámu. Vezmi ji a jdi!“

Ošizený ďábel zařval strašlivě, až se liška ulekla a upustivši králíčka vyrazila z chrámu. Ale při východu klesla jako bleskem zasažená. Ďábel v tom okamžení zmizel ve skále. Jen puch pekelný po něm zůstal. Na druhý den svolal Volfgang lid k chrámu. Všichni se divili pokročilé stavbě a ještě více žasli, když zvěděli, kdo stavěl.

Biskup ukázal také rozpuklinu ve skále, ve které zlý duch zmizel. Chrám potom brzy byl dostavěn. — Z toho starého chrámu zbyla po letech jenom věž; k té přistavěli později kapli tam, kde se pjala skalka, jež sloužívala Volfgangovi za kazatelnu. Kaple stojí dodnes, zasvěcena je sv. Volfgangovi a lidé říkají jí zkrátka „Bolfánek“. Do výše půl metru nad podlahu kaple ční ona skalka, k jejímuž spodku je přístup po schodech v podzemí kaple. Ve vršku skalky spatřuje se důlek, prý od paty světcovy. V podzemí kaple viděti je ve skalce prohlubeninu, podobající se lůžku; tam prý biskup odpočíval. Vedle toho lůžka je ve skále puklina, o níž takové podání se zachovalo: až bude tak široká, že jí vzrostlý muž projde, bude konec světa.