Černý rytíř

V hluboké rokli nedaleko Dolního Žlebu stával za starých časů krásný palác, který patřil bohatému rytři. Urozený muž prý pocházel z Orientu a uměl čarovat. Jednou si vyjel na druhý břeh Labe na lov a dorazil k nádherné zahradě, v níž si hrály mladé panny. Když přišel blíž, zjistil, že nejkrásnější z nich je dcerou zámeckého pána. Zamiloval se do ní a požádal ji, aby se stala jeho ženou. Dívka však nechtěla o muži, který má hnědou kůži a černé pichlavé oči, ani slyšet. Kouzelník byl však vytrvalý. Neustále se do zahrady vracel a prosil o vyslyšení. Když se krásná dívka přesto odmítala podvolit jeho touze, použil lsti. Do vína jí namíchal čarovný nápoj a sám se proměnil ve světlovlasého jinocha. Do toho se dívka zamilovala a stala se jeho ženou.

Když po roce porodila dítě, vrátila se muži jeho pravá podoba. Mladá paní byla velice nešťastná, manžela nenáviděla a několikrát se pokusila o útěk. Ale černý rytíř měl pozorné služebnictvo, jež mu ženu pokaždé přivedlo zpět. Jednou mladá matka potkala v lese neznámého lovce, který hovořil cizí řečí. Posunky mu sdělila, že chce i s dítětem uprchnout, a žádala ho o pomoc. Slíbil, že jí pomůže, avšak pod podmínkou, že dítě musí zanechat zde. Zoufalá žena hodila své dítě ze skály, ale v tom okamžiku lovec zmizel a ona zůstala sama.

Mazitím černý rytíř, který pátral po manželce, nalezl mrtvolku dítěte. Hledal dál a nakonec objevil ženu, jak pláče na skalním převisu. Ve vzteku ji svrhl dolů. Stalo se to prý u skalní věže jménem Jeptiška. Černý rytíř poté pohřbil svůj palác sto sáhů pod zem a vrátil se zpět na východ. Jeho nešťastná žena však dodnes bloudí v dolnožlebských lesích jako bílá paní, okolo těla má černý pás a v podpaží nosí dětskou hlavičku. Tomu, kdo ji vysvobodí, ukáže vchod do podzemního paláce, v němž se nacházejí obrovské poklady.