O zvonu, který nechtěl jinam než do Vranova

Na zalesněném kopci Meduný nad Vranovskou Lhotou pásával obecní slouha stádo prasat. Všiml si, že jeden vepř pravidelně odbíhá od ostatních a po nějaké době se vrací nasycený. Jednou jej proto tajně sledoval. Zvíře došlo k veliké okrouhlé nádobě zapuštěné do země. Uvnitř se zachytil oves, který vepř vyjídal. Když slouha zeminu kolem nádoby odhrabal, poznal, že nejde o kotel ani sud, ale o starý zvon. Vesničané zvon vyprostili a rozhodli se odvézt jej do kostela v Kozmicích. Zapřáhli pár koní, ale vůz se ani nepohnul. Přidali další koně, avšak náklad zůstal stát, jako by byl přikován k zemi. Lidé postupně vyslovovali jména dalších kostelů – Poříčí nad Sázavou, Hradiště u Lštění, Chocerady – ale koně nedokázali s vozem pohnout ani po společných modlitbách. Teprve když někdo navrhl, aby zvon připadl kostelu ve Vranově, vůz náhle zlehkl. Koně se bez námahy rozešli a dovezli zvon až do vsi. Od těch dob visí ve vranovské věži a podle kopce, na němž byl nalezen, se mu říká Meduný.