O vodníkovi

Za starodávna prý klapal v Klučově, kde se říkalo „Na zákopech", starý mlýn Jednou mlel mlynář dlouho do večera, a když se podívá z okna, vidí na louce cosi poskakovat a rozhazovat jeho seno. Když zaostřil zrak, poznal, že tím čerchmantem je vodník. Ráno o tom vyprávěl lidem, co přišli do mlýna, ale nikdo mu nevěřil. Brzy nato dorazil do mlýna krajánek, který vandroval od vesnice k vesnici a nosil dobrou náladu, čerstvé zprávy a také veselou muziku. Měl s sebou totiž housličky, na které vyhrával do noty. Když uslyšel od mlynáře o vodníkovi, usmál se, a z večera sedl na splav a začal hrát na housle. Nečekal dlouho, když se rozhrnulo rákosí a přišoural se k němu zelený panáček, a prý, že by si také rád zahrál. Krajánek svolil, ale řekl, že musí vodníkovi nejdřív srovnat jeho zkřivené prsty, jinak nebude moci na housle hrát. Vodník souhlasil. A tak krajánek vyvrtal ve splavu díry a hastrmanovy prsty do nich vrazil a pro jistotu je přitloukl kladivem. Zelenáč vyhrožoval, pak nadával, a nakonec prosil, aby ho krajánek pustil. Ten si ale vymínil na hastrmanovi slib, že se u mlýna vícekrát neukáže, a když to vodník slíbil, pustil ho. Od těch dob prý v Klučově už nikdy vodníka neviděli.