Hrníčkář z Nových Hutí

Vyprávělo se, že před mnoha lety se nacházel jeden člověk z Nových Hutí, nedaleko známějšího Churáňova, s nůší plnou hliněných hrníčků na cestě do Bavor. Přišel tam do neštěstí, poněvadž měl údajně zabít někoho, kdo mu nedal pokoj. Byl dopaden biřici a přiveden až před hrdelní soud v Pasově, který ho vydal bez okolků katovi. Pasovský kat byl muž dobrého srdce a poněvadž měl soucit s mladou krví a znal nadto dobře ještě otce nešťastníkova, záleželo mu na tom, aby celá exekuce, pro niž vybral svůj nejlepší, nejostřejší meč, broušený dotenka jako list, prošla co možno bezbolestně.

Když meč projel jako blesk šíjí ubohého hříšníka, na stolici sedícího, zůstala jeho hlava přesto sedět na zrovna uťatém trupu. Tou nejvýš prapodivnou událostí byli páni radní, přítomní popravě, natolik vylekáni a zděšeni, že rozhodli o tom, aby delikvent, když už tak vyvázl životem, dostal svobodu a opustil co nejrychleji Pasov. Přítel kat mu převázal jizvu tak dobře jak to šlo a poněvadž ten muž necítil ani nijakou bolest, vydal se na cestu poté, co katovi jaksepatří pěkně poděkoval. Ten ho jen napomínal, aby s hlavou nic moc neviklal a dával vůbec na sebe pozor. Ta nejkratší cesta sem k nám vedla tenkrát přes Grainet, kde byla v pivovaře zrovna tancovačka. Zastavil se tam, posadil a spokojeně se díval a poslouchal, po prvém mázu piva došlo i na druhý a dobře míněné rady katovy byly brzy zapomenuty. Nohama si začal podupávat do taktu a dokonce si k tomu i hlavou maličko pokyvoval. Když si poblíž jeden bodře naladěný sedlák vytáhl z kapsy malovanou lahvinku plnou šňupavého tabáku zvaného tu "brisil" a natáhl do nosu pěknou dávku, aby si řádně zavdal, stalo se něco hrozného. Mohutné kýchnutí, až muzika zarazila - a cizincova hlava vletěla přímo doprostřed hustého chumlu tanečníků, zatímco trup bezvládně dosedl zpátky na lavici!

Od člověka, co mi to všechno vyprávěl, jsem se dozvěděl i to, že v grainetském kostele svatého Mikuláše byla ta pozoruhodná historka dokonce pěkně čistě vymalována k vidění na zdi svatyně. Když jsem se o tom chtěl přesvědčit na vlastní oči, byl onen kostel, který po mnoho let sloužil jako pivovarská sýpka, nově přestavěn a vybílen, takže se po řečeném obraze nenajde ani stopa.