Tajemná zjevení

Mezitím domácí kuchařka postrádala svou mladou pomocnici a šla pro ni na půdu. Procházela rozlehlou půdu a nikde dívku neviděla. Zavolala na ni, ale nikdo se neozýval. Pochopitelně, dívka se bála, že ji kuchařka přistihne při manipulaci s garderóbou a bude zle. Proto honem shrnula poházené šaty po podlaze, vhodila je do skříně(zapálenou svíčku na podlaze zapomněla) a sama se taky schovala do skříně. Kuchařka ji hledala dál a pojednou viděla v dalekém zákoutí zkomírající plamínek svíčky přilepené na podlaze. Šla tím směrem a blížila se k hořící svíčce. Okostýmovaná dívka neudržela dvířka, skříň se otevřela a v ní se kuchařčiným očím zjevila postava, která ve starodávném oblečení a ve spodním osvětlení svíčkou vypadala jako tajemná bytost. Kuchařka vykřikla, obrátila se a s kvílením seběhla s půdy do jídelny a zděšeně vyprávěla, že na půdě je jakési zjevení. Svatebčané to považovali za nastrojenou taškařici a ti nejrozkuráženější se rozhodli, že se tam vypraví. To byla příležitost pro J.J. Kolára, ač netušil, co mohlo být příčinou té záhady. Proto tajemně znovu připomínal všem, že jsou na světě věci a jevy dosud neprozkoumané, s kterými není radno žertovat. Ať si vzpomenou, o čem jim před chvílí vyprávěl. A že půjde raději sám zjistit, co se tam odehrává. Že má s duchy již zkušenosti. Všichni ho s napětím sledovali. Šel téměř najisto. Našel dívku, která s obavou se chtěla již vrátit do jídelny již odstrojenou z té maškary. Na dotaz co že tam dělá, mu řekla, že si chtěla vyzkoušet ty pohádkové šaty. Svěřila se mu, že nechtěně vylekala kuchařku, když neudržela dveře skříně. Navrhl jí, ať se znovu do nich oblékne a poradil jí co dělat, až sem přivede ostatní svatebčany. Když se chtějí bát, tak ať se bojí. A nechal ji tam a přidal i svoji svíčku, aby na tu taškařici bylo lépe vidět. A tak bylo rozhodnuto. Kolár se vrátil do jídelny k hostům. Řekl jim, že na půdě sice není nic, čeho by se měli obávat, ale že se blíží půlnoc a to tajemné síly dostávají neobvyklou moc. A že kdo je bázlivý, nadpřirozené zjevy to na něm vycítí a mohou mu ublížit. Že jen nebojácní mají šanci se s duchy bez nebezpečí setkat. A vyzval je, kdo si na to troufá, ať s ním na půdu jde. Nikdo se nechtěl před ostatními nepřihlásit, aby nebyl považován za bázlivce. Tak se přihlásili všichni přítomní. Protože po schodek mohli jít jen dva vedle sebe, seřadil je Kolár sám. Muži byli galantní a dali ženám přednost. Prvá dvojice se svíčkou v ruce vstoupila na nejvýšší schody, opatrně se rozhlížela, ale zadní dvojice ji nedočkavě pistrkovaly kupředu. Šli tedy jakoby nebojácně dál, až v dáli viděli hořící svíčky. A za nimi...!!! Otevřeli se dveře skříně a objevila se zespodu podivně osvětlovaná " zakletá" panna. Hrůzou vykřikly a prchaly zpět ke schodům, odkud už přicházely další dvojice. Když je tak vyděšené spatřili, obrátili se též s úprkem nazpět, ale za nimi již stáli muži. Přes ně přepadaly a za chvíli se pod schody zmítali všichni v jednom houfu. Dívka, která předváděla ono zjevení se mezitím vrátila k ostatním, kteří ji v tom zmatku vůbec nepostrádali. Aby je J.J. Kolár uklidnil, tak jim řekl, že teď, když už půlnoc minula, se tam mohou jít znovu podívat. A že si vezmou z jídelny svícny, aby si na všechno důkladně posvítili. Nikomu se ale nechtělo, protože stále byli plni tajemného, či spíše strašidelného dojmu. J.J. Kolár řekl, že se tedy půjde napřed sám podívat, a když se za čtvrt hodiny nevrátí, ať mu přijdou muži na pomoc. Slíbili. Kolár šel a kolem skříně s rekvisitami urovnal rozházené ošacení, aby nic nepřipomínalo okamžiky hrůzy a šel pro ostatní. Váhavě ale přece, všichni šli, vybaveni důkladným světlem, na půdu se podívat. Prošli místnost po místnosti, z dálky si do všech koutů posvítili, ale nic je už nevystrašilo. Kolár je uklidnil, že zjevení se již nemůže objevit, protože půlnoc již minula a vypršela jeho hodina. Snad znovu až za rok ve stejnou dobu. A tak Kolčavce přičiněním J.J.Kolára bylo přisouzeno, že se na půdě zjevuje duch dávné obyvatelky.