O zakleté duši

Babka Kemrová z Řevničova říkávala, že tělo nehodného člověka puchří v zemi, ale jeho duše prý “bziká” v povětří jako dým, neboť ji lapá ďábel. O jedné takové ubohé duši vyprávěla, jak se doprošovala vysvobození. V dřevěné komoře u Broumů v Řevničově líhával podruh. Jedné noci k němu přišla dušička a prosila ho, aby ji vysvobodil. Za odměnu mu slibovala pytel peněz, který prý najde o sedlákovy stodoly. Podruh se tam měl vypravit o půlnoci, nedbat ničeho, co se bude kolem dít, neohlížet se a peníze budou jeho. Celý den i následující noc přemýšlel podruh o tom, co mu duše řekla, ale neodvážil se strachy vytáhnout z komory paty. Druhou noc se zjevila dušička znovu a opět žadonila, aby ji podruh vysvobodil. Říkala, že za sebou uslyší divé hlasy, rachot a křik, ale netřeba se bát, protože se mu nic nestane, když se neohlédne. Pytel peněz prý stojí za to Podruh si konečně dodal odvahy a o nejbližší půlnoci se vydal ke stodole. Cestou slyšel za sebou prapodivné hlasy, sykot, hvízdání, rachot, ale pamětliv příkazů duše, neohlédl se. Když došel až ke stodole, spatřil tam skutečně stát velký pytel až po okraj naplněný penězi. Vedle něj však stál velký pes, který na podruha zle dorážel. Ten si psa vůbec nevšímal a sáhl po pytli. Najednou se za ním ozvalo: “Hoří!” Ucítil zápach kouře a tělem mu projela vlna horka. Podruh neodolal a otočil se. Vtom okamžiku zaduněla rána, ozval se příšerný smích a všude kolem zavládlo ticho a tma. Zmizel pytel s penězi a podruh zaslechl nářek ubohé dušičky, kterou si ďábel odnášel do hlubin pekla.