U Chmelena v poledne straší

Hranici mezi pozemky moravičanskými a mohelnickými tvoří potok, tekoucí z hor nad Újezdem. Tomu potoku říkají v Moravičanech Chmelen. Silnice přes ten potok byla spojena můstkem, kde se říkalo u Chmelena. Jméno to je z doby, kdy bývala na mohelnické straně právě ta chmelnice.

Mezi lidem se začala šířit pověst, že tam u Chmelena straší. Tak prý strýček Vavrdů, sedlák z Moravičan, šel do Mohelnice do pivovaru pro kvasnice. Trochu déle se v pivovaru zdržel a proto pospíchal co jen mohl, aby přešel Chmelen dříve, než zazvoní poledne. Neboť se povídalo, že u Chmelena straší právě o dvanácté v poledne a o půlnoci. Když přišel na konec chmelnice téměř až k samému můstku, tak zazvonilo v Mohelnici poledne. V tom okamžiku před jeho očima se vynořila uprostřed můstku mužská postava. Byla zahalená v šedý mnišský hábit, na hlavě měla šedý klobouk, hluboko do očí vtlačený, a oběma rukama se podpírala o hůl. Strýček se tak lekl, že zůstal na několik okamžiků stát jako by zdřevěněl. Potom se však sebral a utíkal nazpět až na císařskou silnici a oklikou přes Loštice domů. Kvasnic nedonesl ani půl žejdlíku, neboť je cestou všechny rozšplíchal.

Tetka Pešlová, též z Moravičan, měla pole na moravičanské straně u samého Chmelena. Šla na pole vyrývat mrkev a spěchala, aby s tím byla hotova co nejdříve a ještě před zvoněním poledne se dostala z pole pryč. Měla před sebou už i jen malý kousek, když vtom zazvonilo poledne a něco tetku plesklo jakoby holí po zádech. Ohlédla se a hrůzou vykřikla. I ona stejně jako strýček Vavrdů uviděla za sebou stát muže v šedém hábitu a s šedým kloboukem na hlavě, hluboko do očí vtlačeným, a s holí v ruce. Poděšena zahodila rýč, všechno nechala na poli a utíkala domů co jí nohy stačily. Její muž čistil právě obilí u chalupníka Fréborta, běžela tedy až tam a umdlená spadla zrovna na hromadu obilí na humně. A teprve druhý den mohli z ní dostat rozumné slovo.