Ohnivý Švéd v Jihlavě

Za sychravých podzimních nocí, když prudký vítr otáčí skřípějícími korouhvičkami na střechách, a těžké kapky deště bubnují na okenní tabulky, prohání se Jihlavou o půlnoci divoký jezdec s ohnivou hlavou a žhoucíma očima, na zpěněném koni. Projíždí se úprkem po jihlavských hradbách za mocného hlomozu a vřavy podobající se hluku na bojišti promíseného výkřiky a sténáním raněných a umírajících. Do toho pak zaznívá co chvíli výsměšný chechtot. Pak je zase slyšet řinkot rozbitého skla a potom rázem strašidlo zmizí. Jen bouře vyje svou odvěkou píseň po starých hradbách. Ohnivý jezdec je švédský plukovník Samue Oesterling. V třicetileté válce Jihlavany strašně trýznil. Byl velitelem švédské posádky v Jihlavě, která město po dva roky okupovala. Neslýchané bylo jeho mučení a násilnosti páchané na bezbranných obyvatelích města. Vrcholu dosáhlo v době, kdy císařští Jihlavu oblehli, aby ji vyrvali ze spárů okupantů. Tu Oesterling vyhnal všechny obyvatele na těžké opevňovací práce, radní jako posluhy, učitele jako žáky. Dokonce i ženy a děti, staří a nemocní nebyli ušetřeni, všichni museli pracovat na šancích ve dne i v noci. Byli nasazeni na místech, která byla nejvíc ostřelována. „Pracujte, vy psi, nebo vám zpřerážím žebra,“ nadával plukovník nešťastníkům. A běda tomu, kdo jen slůvkem odporoval! Týrání a posléze smrt byla jeho údělem. Kteréhosi dne nechal Oesterling zatknout měšťana pro podezření, že chtěl město císařským zradou vydat, a nechal jej bez okolků zastřelit. Nevýslovná žalost zaplavila nitro jeho jediné dcery, která se při mrtvole svého otce zapřísáhla, že se zuřivci krvavě pomstí. Jedné noci připlížila se dívka ke strážnému ohni švédských vojáků a vyslechla mimoděk jejich rozhovor. Rozmlouvali právě o nezranitelnosti plukovníkově, který byl nezranitelný jak vůči střelám, tak i bodnutí a mohl být usmrcen pouze skleněnou kulí. Děvče se tak dozvědělo, co potřebovalo. Když pak krátce nato vstoupil Oesterling na šance, zasvištělo to najednou vzduchem a pyšný švédský plukovník se smrtelným výkřikem klesl umíraje k zemi. Skleněná koule mu prostřelila prsa. Mezitím co plukovník ve smrtelných křečích umíral, předstoupila před něj dívka a pravila: „Jsem dcerou toho, jejž jsi zavraždil! Pomstila jsem na Tobě svého otce, ty násilníku! Nechť je Ti bůh milostiv!“ Nato Švéd vypustil duši. Dívka pak vstoupila do kláštera, kde zůstala až do své smrti. Podobizna zlověstného Oesterlinga je dodnes uložena v jihlavském muzeu.