O zazděné paní opočenské
Jak to vlastně všechno začalo? Pan Mikuláš se jednoho dne rozhodl, že se ožení. Rozeslal po kraji vyjednavače, kteří mu přinesli zprávu o slečně Kateřině ze Šellenberka a která byla velmi krásná, avšak proti Mikuláši velmi mladá. Bylo jí jen pouhých sedmnáct let. Kateřina prosila svého otce, ať ji nenutí do sňatku s Mikulášem, že je pro ni příliš starý, ale její otec viděl jen velké bohatství a moc, kterou pan Mikuláš vládl.
Kateřina se odstěhovala za svým manželem na opočenský hrad a mohla si s sebou vzít jen svoji starou, věrnou chůvu. Žila v bohatství a přepychu, měla všeho, jen ji scházela láska, štěstí a svoboda. Pan Mikuláš byl velice žárlivý a nechal ji střežit na každém kroku. Sama nesměla vycházet ven.
Avšak jednoho letního odpoledne, se šla projít do zámeckého parku a žádná ze společnic ji nechtěla v tom nesnesitelném horku doprovázet. Tak po dlouhé době si vychutnávala procházku sama. Došla k potoku, který protékal parkem a chtěla se potěšit pohledem na vodu a stříbrné ryby. Ale stoupla si příliš na kraj břehu, který se s ní utrhl a spadla do vody. Sotva stačila vykřiknout. Naštěstí její výkřik slyšel mladý rytíř Šanovec, který se nedaleko projížděl na koni. Kateřinu vytáhl z vody a sám se utopil v jejích očích. Oba mladí lidé se do sebe zamilovali a svoji lásku museli ukrývat před okolním světem. Jejich spojencem byla jen stará chůva.
Naneštěstí si častých chůviných pochůzek všiml jeden ze sloužících, který nelenil a informoval o tom pana Mikuláše. Ten se rozzlobil a nechal všechny krutě potrestat. Rytíře poručil stít mečem, chůvu zaživa zahrabat do země a nejkrutější trest si vymyslel pro svoji ženu. V silné zámecké zdi nechal vytesat výklenek, do kterého postavil křeslo, na které si paní Kateřina sedla a trpělivě čekala, až zedníci zazdí poslední cihlu, která ji dělila od živého světa.
Pan Mikuláš však svého činu časem litoval a aby ulehčil svému svědomí, pomáhal svým poddaným. Duch paní Kateřiny prý dodnes bloudí opočenským zámkem, který stojí na místě starého hradu, a hledá svého milého....