Hradecké polednice

Za starých časů strašily v Hradci a okolí polednice. Vypadaly jako staré šeredné žebračky, které hleděly do země, nikoho nepozdravily a zdánlivě si nikoho nevšímaly, ale ve skutečnosti své okolí bedlivě pozorovaly. Chodily po městě a když narazily na toulavé osamocené dítě, strčily ho do pytle. Děti pak rdousily a házely do obilí. Proto byly děti nabádány, aby byly v poledne na oběd doma. Když také obilí zrálo, polednice ho cuchaly, aby se nedalo sklízet.

Jedna z polednic prý přebývá na Bílé věži a v poledne shazuje lidi z ochozu dolů. Jedna z pověstí vypráví o holčičce, která se na věž vydala sama i přes zákaz svých rodičů. Dole pod věží ji pak našli mrtvou.

Tato pověst má prý dokonce reálný základ. V městské kronice je prý zaznamenáno, že 21. května roku 1606 dorazil do města posel Blažej. Usnul v okně Bílé věže a okolo poledne se zřítil dolů a zabil se (údajně přitom dokonce prorazil střechu jednoho z domů).