O čertových zubech

O potůčku protékajícím pod Pekelným vrchem se říká, že na jeho dně leží pod kameny čertovy zuby. Vylámal si je, jak se kdysi prokousával z nitra Pekelného vrchu do lidského světa.

V místní báchorce se totiž praví, že když se peklo, dlouho sídlící pod touto horou, přestěhovalo jinam, zůstal pod zemí jeden zapomenutý čert. Tenkrát prý bylo jeho naříkání slyšet po celém kraji, ale nikdo mu nemohl a ostatně ani nechtěl pomoci. Všechny podzemní cesty, vedoucí z místa, kde byl čert uvězněn, byly při stěhovaní pekelné říše zasypány, a tak se jednoho dne opuštěný rohatec rozhodl, že se prokouše mezi lidi. Ostrými zuby si razil úzkou cestičku a když se doplazil až povrchu země, nad níž tekl potok, zůstalo mu v čertovske tlamě jen pár kývajících se stoliček. Jakmile se v korytě potoka objevila díra, kterou se čert soukal nahoru, roztáhnul ústa k úsměvu a proudící voda mu vzala všechny zbývající zuby. Umouněnec se tak styděl za svůj náhle propadlý obličej, že se honem otočil rychle se soukal zpět do hlubin Kamenného vrchu. Tak se prý naštěstí vůbec nedostal mezi lidi a to bylo jen dobře. Později se opravdu našlo v potoce pod kameny několik zčernalých čertovských zubů a kdoví, kolik jich tam ještě je. Čerti prý mají, jak se říká, zubů plnou hubu.