Vodníkova pomsta

Člověk měl vždy z neznámé vody strach. Proto si lidé vyprávěli příběhy, které byly varováním před tajemnou vodní silou. Nebezpečí si přestavovali v podobě škaredého mužíka – vodníka, který ubližuje lidem.

U jednoho rybníka nedaleko Ústí, dnes už zaniklého, byl prý často viděn vodník. Obyčejně si spravoval šaty, protože býval dost špatně oblečen. Jeho klobouk byl celý zmačkaný a děravý, kabátek i kalhoty měl potrhané a zablácené, a když ho někdo z kolemjdoucích uviděl, často se mu pro to posmíval. Vodník se na hrázi rybníka objevoval nejčastěji v pravé poledne, když se ozývalo polední zvonění. Posměváčky trestal tím, že je zatáhl do hlubiny rybníka.

Jednou šla po hrázi rybníka selská dívka s nůší zeleniny na zádech. Uviděla tam sedět stařečka, který si spravoval roztrhaný kabát. Kýval na dívku, aby k němu přistoupila, ale ta se na něj osopila, a jak jen jí to těžký košík dovoloval, pospíchala pryč. Vodník se za ní rozeběhl, vyskočil na nůši, kterou měla na zádech, a uchopil ji za krk. Ve smrtelném strachu dívka vykřikla: „Ježíš, Maria!“ a vodník hned zmizel.

Dívka skoro polomrtvá došla domů a tam vše vyprávěla. Ale lidé se jí vysmáli. Když však po třech dnech zemřela, začalo se říkat, že její smrt zavinilo vodníkovo dotknutí.