O mužíku Steinchenovi

V blízkosti pramene říčky Domašovky se objevoval v dávných dobách malý zarostlý mužík s velkým placatým kamenem na hlavě. Říkalo mu Steinchen a ti, kdo ho spatřili, si vyprávěli, že pod kamenem má mužík ukrytý blesk, který mu vyšlehne z hlavy a sežehne toho, kdo se odváží Steinchenovi kámen shodit. Jednou se tak stalo nějakému poutníkovi. Potkal mužíka a se smíchem mu kámen srazil navzdory varování přítele, který s ním kráčel do Domašova. V tu chvíli spojil zemi s oblohou rudý blesk a namísto nenechavého poutníka ležela ve spálené trávě hromádka popela. Dodnes prý na tomto místě rostou jen zčernalé kopřivy a mužík s kamenem se potlouká dále po zdejším kraji, aby pokoušel lidské osudy. Říká se, že v lesích pod nedalekým Tepencem se válejí kameny, na nichž jsou patrný důlky po Steinchenově hlavě. Kameny tam pokládá mužík, když jednou za čas si vyměňuje svůj kamenný klobouk.