Zkamenělé stádo

VŠebířově měli pasáčka, který na obecním pastvisku u lesa všem sedlákům stádo pásal. Jednou, kde se vzala tu se vzala, stála před ním ošklivá žena s rozcuchaným havraním vlasem, s dížkou pod paždí a chtěla dojiti nejlepší krávu. To pasáčka rozzlobilo a chtěl ji bičem udeřit. „Domů již krávy nedostaneš," vykřikla zlostně a zmizela. Když slunce zapadlo a chtěl domů hnáti, musil jíti sám; všecky krávy zkameněly. Plačky vypravoval sedlákům, co se mu přihodilo. Nabili mu ze zlosti a vyhodili jej do tmavé noci. Vrátil se do lesa a bloudil sem tam. O půlnoci přišel k jeskyni. Pln bázně do ní vešel. Tam uzřel onu stařenu, jak v kotli vaří všelijaké koření. Když ho uviděla, ušklíbla se na pasáčka a pravila:

Chceš-li zase krávy míti, musíš všechny kameny do údolí svaliti." Pasáček byl velmi nešťastný, takovou práci nemůže sám zastat. Když tu k němu přistoupili tři trpaslíci a nabídli mu svou pomoc. Počalo již svítati a na východě rděly se červánky, když s prací začali. Jeden balvan za druhým kutálel se do údolí. Trpaslíci pomáhali mu příliš velké balvany svalovati. Když byl s prací hotov, seběhl do údolí a tam uviděl kravičky vesele poskakovati a bučeti. Jen jedna zůstala kamenem a podnes tam leží.