O lesní čarodějnici Durdýně

Na Červeném vrchu bydlela kdysi dávno lesní čaro­dějnice, které se říkalo Durdýna. Žila v mechem po­rostlé chaloupce na úpatí hory a lidé tvrdili, že musí mít alespoň tři sta let, protože o ní vyprávěli už otcové dědů. Byla věčně mladá, nikdo nespatřil v její tváři je­dinou vrásku a v očích měla dětskou zvědavost a sta­rou moudrost zároveň. Když se jí mnozí ptali, čím to, že běžící čas se jí jakoby obloukem vyhýbá, pokrčila jen rameny, usmála se a řekla, že nemá důvod stárnout. Lidé si postupně na tuto skutečnost zvykli a Durdýnu navštěvovali stále častěji. Tato žena totiž uměla každé­mu poradit, každý si mohl od ní odnést pytlíček suše­ných bylinek pro své zdraví, dobrou radu na cestu živo­tem či vzpomínku na moudré rozprávění. Aniž byla v její chaloupce k vidění jediná kniha nebo alespoň po­psaný list papíru, lesní čarodějnice znala souvislosti mezi nebem a zemí a ještě mnohem víc. Lidé říkali, že se neoctla na tomto světě jen tak. Že jejími ústy promlouvá ten, který se někdy přes člověka přibližuje lidem. Přestože dlouhá léta ubíhala a Durdýna pomohla už mnohým, našel se přece jenom člověk, který od ní ode­šel s nepořízenou. Neřekla mu totiž, co chtěl ve své samolibosti slyšet, a proto se stalo to, co dokáže vy­myslet jen lidská zloba a touha po pomstě. Muž začal šířit o Durdýně nepěkné řeči a jeho zlá fantazie doká­zala přesvědčivými slovy pomalu vytvářet mezi lidmi úplně jiný obraz o lesní čarodějnici, než jak byl nama­lován dosud. A jak už s lidmi bývá, zapomněli na všech­ny dobré skutky věčně mladé Durdýny a zlo, které je rnistrem přetvářky a klamu, se začalo šířit. Až nastal den, kdy se lidé dohodli, že ženu obviní z čarodějnictví. Ta však zaslechla jejich myšlenky a zavčas opus­tila Červenou horu i lidský svět. Marně ji místní used­líci hledali, aby vykonali nelítostný trest. Nikdy ji už nikdo nespatřil a lidé si až po čase začali uvědomo­vat, že vlastně trest vykonali sami na sobě. Říká se, že v těchto končinách ale přece jenom něco zůstalo po dobré Durdýně. Svůj pozdrav lidem zane­chala v slzách rosy. Touto rosou když si někdo potře tvář, vrátí se do jeho pohledu cosi dětského.

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?