Pověsti ze Zlaté Koruny

Přemysl Otakar II, král železný a zlatý, jako dík za vítězství nad Uhry v bitvě u Kressenbrunnu dostál svému slibu vystavět slavný klášter. Klášteru bylo dáno jméno Svatá čili Trnová Koruna, neboť král Přemysl obdařil klášter svatým ostatkem - trnem z trnové koruny, kterou měl na hlavě Kristus při ukřižování. Relikvie byla vsazena do zlata, a tak se původní název neujal. Brzy se klášteru začalo říkat Zlatá Koruna, a to jméno už mu zůstalo.

Zlatokorunský opat se dověděl, že pan Vilém z Rožmberka, kterému klášter zbudovaný na panství jeho rodu byl trnem v oku, namluvil císaři, že klášter Zlatá Koruna je téměř opuštěn, a proto bez užitku. Na cestě už byl císařský úředník, aby situaci prošetřil. Před jeho příjezdem opat svolal všechny mnichy z okolí, své poddané z okolních vesnic i čeleď a oblékl je do mnišských kuten. Posadil je k mohutným latinským knihám a nařídil, že nikdo z nich nesmí promluvit, aby neprozradil svou nevědomost. Císařský úředník tedy všude spatřil skupiny mnichů zahloubaných do četby latinských knih, ale nikoho z nich se neodvážil na nic zeptat, aby neprojevil svou vlastní neznalost. Zpráva, kterou podal císaři o životě v klášteře byla zřejmě kladná, neboť klášter Zlatá Koruna zůstal ušetřen a snahy dobyvačného Rožmberka vyšly naprázdno.

K jedné vzrostlé lípě na klášterním nádvoří se pojí pověst, která vysvětluje kápovitou podobu jejich některých listů tím, že to má být vzpomínka na mnichy, oběšené zde husity v 15. století. Kápovité listy však vznikají na lipách častěji a důvodem srostlých řapíků listu, který pak tvoří jakýsi kornoutek, je vlastně nemoc stromu, viróza. Zmiňované události neodpovídá ani stáří této lípy, která byla vysazena asi před dvěma sty lety.