Jak Sedlišťané povozili hraběnku

Podle vyprávění starých Sedlišťanů sem často zajížděla frýdecká hraběnka Karolína Františka Pražmová. Hraběnka si půjčovala peníze z kostelní pokladny a Sedlišťany často napomínala, že neudržují cesty. Kvůli tomu prý nemohla přes dědinu projet kočárem. Jezdívala totiž pravidelně z Frýdku do Šenova na zámek a její kočár vždy uvízl v blátě. Proto jednou nařídila, že jí Sedlišťané pokaždé musí připravit nosítka a přes ten bahnitý úsek ji musí přenést. Sedlišťané považovali tuto službu za velké ponížení, a proto se smluvili na pomstě. Jednou, bylo to po velkém dešti, právě když hraběnku nesli přes největší bláto, nosítka upustili. Milá hraběnka Pražmová se celá vyválela v blátě. Nosítka se při tom polámala. Hraběnka po Sedlišťanech vztekle křičela, aby jí sehnali náhradní povoz. „Nejmilostivější paní hraběnko, žádný kočár nemáme, ale mohli bychom vás odvézt do Frýdku vozem, který stojí opodál,“ hned se omlouvali Sedlišťané. Hraběnku naložili. Protože byla rozzlobená a celá od bláta v drahocenných šatech, nevšimla si, že ji vezou s celou parádou na voze, kterým na pole vozili hnůj. Ve frýdeckém zámku nastal veliký poprask. Služebnictvo dobře poznalo, na čem hraběnku přivezli. Všichni se jí v duchu smáli, ale navenek se tvářili soucitně. Potají však cítili zadostiučinění, že byla hraběnka takto potrestána. Od té doby nemuseli Sedlišťané vykonávat potupnou službu s nosítky a špatné cesty je uchránily před častými panskými návštěvami. Zdroj : Jiřina a Jaromír Poláškovi, Pověsti ze Slezské brány