Pověsti z Horní Plané

Majitel Hamerského mlýna Höpfler se nebál ani smrti, ani ďábla. Jeden z několika chasníků, kteří chtěli vyzkoušet mlynářovu odvahu, se převlékl za čerta a s pekelným mumláním vrazil v noci do světnice. Mlynář šel klidně ke stolu, vzal nůž a výhružně se ptal, zda čertovský návštěvník má krev červenou nebo černou. Když se s nožem přiblížil, vzali zlomyslní chasníci nohy na ramena.

Ve vsi u Horní Plané žili dva sousedé: jeden hospodařil bídně a vysedával po hospodách, druhý byl pilný, přičinlivý a střídmý a jeho statek vzkvétal. Nanicovatý hospodář se užíral závistí a příčinu sousedova úspěchu přičítal kouzlům a čárům. V ukrutné zášti zapálil prosperující statek. Vida následky svého činu, prosil pohořelého souseda, aby mu zlý skutek odpustil a slíbil, že na stavbu nové usedlosti dá jako pokání zdarma dříví ze svého lesa. Když se vyhořelý soused vypravil se za žhářem se svědky pro potvrzení jejich úmluvy, našli špatného hospodáře ležet na břiše s tváří zabořenou do otvoru v ledu mělkého potůčku. Sám ďábel ho silou přinutil k tomu, aby si vzal život, protože nechtěl přijít o duši, kterou by sousedovo odpuštění spasilo.

Na statku sloužili dva stejně staří pacholci: jeden byl hubený a vyzáblý, den ode dne se tratil před očima, druhý zase zdravím a silou jen kvetl. Nemocný se svěřil svému silnému kamarádu, že každou sobotu o půlnoci ho selka proměňuje v koně a jezdí na něm na vrchol Třístoličníku na čarodějnický sabat. Silný čeledín mu chtěl pomoci, a tak si v sobotu vyměnili místa v posteli. O půlnoci selka skutečně proměnila siláka v koně; když dorazili na Třístoličník, uvázala ho u stromu a čeledín se díval na ohavnosti páchané při setkání čarodějnic. Podařilo se mu shodit uzdu, objevil se ve své lidské podobě, přehodil selce postroj přes hlavu a proměnil teď v koně ji. Bitím a kopáním ji hnal vzduchem do Horní Plané, vzbudil kováře a požádal ho, aby bránícího se koně okoval. Když šel sedlák druhý den budit svou ženu, našel ji s přibitými podkovami na rukou i na nohou. Selku pak jako čarodějnici sloužící čertovi odsoudili a veřejně upálili.

Zbožný farář z Horní Plané si umínil, že bude ze všech sil potírat čarodějnice, které se v té době rozmohly a lidem škodily. Nejobávanější byly ty, které přinášely bouřková mračna a kroupami utloukaly úrodu. Nad Horní Planou se však takové bouřky nikdy nedostaly; farář posvětil kostelní zvony zvláštním žehnáním a jejich hlas pak měl moc zahnat každou bouři i s čarodějnicemi. Jednou přišel nečas tak prudce, že kostelník nestačil doběhnout z pole do zvonice. Farář vystřelil do mraků svěcenou skleněnou kulí, vítr se utišil a před kostel se shora snesla nesmírně ošklivá stará žena. Byla v ní poznána čarodějnice a lidé snesli velkou hromadu dříví, aby ji upálili. Čarodějnici bylo splněno poslední přání: klubko vlny, které jí podali, vyhodila k nebi a jako blesk vyjela do oblak. Mocnostem pekelným se sice podařilo zachránit svou služebnici, ale úroda zůstala nepoškozená.