Pověsti z Karolína

Tam, kde dnes stojí Karolín, rostly dříve jen rozsáhlé panské lesy plné rozličné divoké zvěře. Až hraběnka Karolína, která tu bývala kdysi paní, kázala kus lesa vykácet a místo něj postavit panský dvůr s několika poddanskými chalupami. Nová dědina brzo dostala jméno po své zakladatelce – Karolín.

V místech jednoho z pozdějších karolínských domů měla hraběnka svůj zámek, při němž chovala dva ochočené jeleny, které si velmi oblíbila kdykoliv zavítala do Karolína a chtěla se projet po okolí, nechala zapřáhnout své jeleny a ti potom táhli její kočár cestou necestou tak, jak bývali zvyklí běhat na svobodě v dobách svého mládí. Vždy však hraběnku dovezli spolehlivě nazpět.

Objevilo-li se podivné, tryskem se řítící spřežení v zátočině, dokázalo vystrašit nejednoho překvapeného pocestného.

V lesích, které se rozprostírají kolem Karolína rostou kouzelné byliny, nikdo už ale neví, kde je hledat. O půlnoci o svatém Janu se v nich dalo najít divotvorné kapradí, které má zvláštní moc. Kdo je utrhne, může se udělat neviditelným. Pokoušeli se ho získat mnozí odvážlivci, někteří s poctivými úmysly, více však bylo těch nepoctivých, hlavně zlodějů. Těm by se to kapradí hodilo, darebákům! Nikomu se to nepodařilo, i když jednou snad přece jeden něco našel…

U Karolína se vyskytuje i bludná tráva. Podle starých lidí má být malá, s krátkou stopkou a snad jenom s dvěma lístečky. Ale práší se z ní. Kdo ji překročí a vdechne z ní ten prach, hned ztratí paměť. Místo napravo jde nalevo a naopak, úplně si pomýlí cestu. Nejeden z karolínských sousedů zabloudil těsně před svou rodnou obcí a nemohl si vzpomenout, kudy domů. To překročil onu trávu!