Pověst o Mannově lesu
Na jaře roku 1912 došlo v Osečné k tragické události - volský povoz, plně naložený pytli mouky se v lese za hřbitovem propadl do bažin a zmizel v rašelině. Osečenský mlynář a člen Okrašlovacího spolku v Osečné Donald Enterich tím utrpěl značnou finanční ztrátu a měl chmurnou náladu...
Týden po této hrozné příhodě se v obci objevil neznámý vandrovník. Pronajal si u Entericha malou cimru a vypomáhal ve mlýně za stravu. Nikdo neznal jeho jméno a lidé o něm říkali: „Dies ist der Mann aus dem Zimmer von Enterich". Enterich se s Mannem brzy spřátelil a když se dozvěděl, že se ten člověk vyzná (mimo jiné) i v zeměměřictví, dostal nápad...
Zavedl Manna do nebezpečného lesa za hřbitovem a začali tam zkoumat, jak by se dalo bažinami projit bezpečné. Enterich zapojil do akce i své dva přátele - Bibera z Reichenbergu a Mikolause z Kratzau. Tito průkopnici byli známi tím, že museli být vždy všude první a toho Enterich využil... Práce na bezpečné cestě vypadaly tak, že Bibber s Mikolausem byli vysiláni do bažin a když se nepropadli,
šel za nimi Mann, který cestu krokoval a zaměřoval. Enterich pak všechno zakresloval do mapy.
Průkopníci zapadli celkem 50x, ale vždy byli vytaženi pomocí lana zapůjčeného adjunktem Koglerem. Výsledkem bylo potom vytýčeni bezpečné trasy bažinami... Slavnostní otevřeni cesty přes bažiny se konalo 1. června 1912 a zúčastnilo se ho velké množství obecenstva. První pokusnou jízdu provedl chalupník Bär z Druzcova s chotí, pokyn ke startu dal lesní adjunkt Kogler. Pomocná učitelka Rauberová a nadlesní Kokrčiková zazpívaly rakousko-uherskou hymnu, známý zahradnik Pepsch z Böhmische Eiche rozdával divákům lekníny ze své zahrádky a davy nadšené tleskaly - povoz projel bez problémů. Oslava úspěšné jízdy se potom konala večer v Bergrestaurantu Schillerhöhe.
Enterich s Mannem pak zašli s mapou na obecní radu s tím, že by bylo dobré vylepšit cestu ještě nějakými prkny. Purkmistr (starosta) však jejich návrh zamítl - nejsou prý na to peníze. Mann tenkrát pronesl záhadnou větu: No to se nedá nic dělat, ale třeba Vam jednou ta prkna zaplatí Brusel". Nikdo však nerozuměl, co tím chtěl říct...
Když se přesně po stu letech probíral současný starosta městským archivem, narazil na Enterichův plánek i s poznámkou na okraji: Brusel!!! Nápad se mu zalíbil a tak nechal vypracovat projekt, zajistil dostatek prken a hřebíků, poslal žádost na EU a kdo to všechno přece jen zaplatil ?!?
Došlo na Mannava záhadná slova.....