Bezejmenná studánka/Ševcův pramen

Na svahu pod lesem na Réně se ukrývá tiché místo, které místní znají jako Ševcův pramen. Je to nenápadná studánka pod zalesněným svahem, ale v lidové paměti má své pevné místo už po dlouhá léta. Staří lidé vyprávěli, že voda u pramene bývala zvláštní. Prý měla sílu uklidnit, osvěžit a dodat novou naději těm, kdo k ní přicházeli s únavou nebo trápením. I proto se k ní lidé vraceli s velkou úctou a věřili, že v sobě nese něco z dávného požehnání. S pramenem se pojí i krásná stará pověst. Podle ní se v těchto místech zastavili Cyril a Metoděj, když kázali v okolí Ivančic. Cyril byl prý cestou velmi zesláblý, a tak Metoděj udeřil patou do skály. V tom okamžiku ze země vytryskla voda a unaveného bratra povzbudila. Jiná tradice zase vypráví o poustevníkovi, který u pramene pobýval a lidem radil, když přicházeli pro pomoc a útěchu. K prameni pak putovala i procesí, když kraj sužovala morová nemoc. Lidé sem přicházeli prosit o ochranu, zdraví a milost. Ať už byla jejich víra vyslyšena jakýmkoli způsobem, pramen si mezi lidmi vysloužil pověst místa zázračné vody. Dnes už působí spíš tiše a nenápadně, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to místo, kde se příroda, paměť a staré vyprávění setkávají v jednom klidném koutě pod Rénou.