O pokladu v Zapadlisku

V Zapadlisku v Řepištích rostly staré buky a duby. Pod kořeny jednoho stromu ležely v zemi pozůstatky jedné ze zdí z rozpadlého hrádku. Šel tudy čeledín, který sloužil u jednoho sedláka. Otvor v zemi čeledína přilákal a on nemohl odolat. Po čtyřech vlezl dovnitř a užasl. Všude bylo zlato a všelijaké bohatství. Za bohatstvím byli spící rytíři. Jeden se ale probudil a naporučil mu: "Zameť sklepení pod propadlým zámkem a smetí, které smeteš, si můžeš vzít domů jako odměnu za práci!" Čeledín ve strachu vše rychle zametl, ale neměl chuť si s sebou brát obyčejné smetí. Strach mu ale nedovolil smetí ponechat na místě a radši vše posbíral a vyhodil venku. Doma u své ženy vyprávěl, že ho za práci moc dobře neodměnili a že to byl spíše jen hloupý žert. V jedné z kapes ho něco tlačilo a vytáhl... zlato! Prášek z ryzího zlata! "Já nešťastný a hloupý, vždyť jsem u Zapadliska vyhodil celé jmění!" vykřikl a běžel na místo, kde smetí vysypal. Ale smetí byl konec. I vchodu byl konec. Nikde ani stopa po nějakém pokladu. I tak ale zbohatl a pak vyprávěl ostatním, co se mu stalo. Ti se pak pokoušeli najít poklad, ale marně. Poklad zmizel. Zdroj: Jiřina a Jaromír Poláškovi, pověsti ze slezské brány.