O slepičích skořápkách

Snad ke každému starožitnému místu se vážou pověsti o pokladech a ani Tábor nečiní výjimku.

Je to už velice dávno co u staré vozové cesty, vedoucí od bechyňské brány k řece Lužnici, stávala stará stodola. Léta nesloužila svému účelu, nikdo nevěděl komu patří a nebylo pamětníka, který by byl její dveře viděl otevřené.

Jednou, ještě před rozbřeskem, tudy šel od Lužnice rybář s úlovkem ryb, které chtěl časně ráno prodat na trhu. Když přišel do míst kde stála stodola všiml si, že její vrata jsou otevřena a vychází z nich oslnivé světlo. Zvědavost mu nedala - vešel a uviděl, že světlo vychází z jakéhosi sklepení. Pochlapil se, sestoupil o několik schodů a užasl! Sklep byl plný vaječných skořápek.

Rybář byl nálezem zklamán, ale pak si pomyslel, že konečně i skořápky jsou dobré pro jeho slepičky a tak jich pár sebral a dal do kapsy kabátu. Než došel domů, na onu příhodu zapomněl a proto tím větší bylo jeho překvapení, když v kapse kabátu našel slepičí skořápky - z ryzího zlata.