Kamená hlava

Na průčelí budovy muzea Šumavy (č.p.40), napravo, najdete drobnou kamenou „hlavičku“. Váže se k ní následující pověst. Kdysi dávno zemřela před velikonocemi mladá dívka z velice bohaté měšťanské rodiny. Rodiče ji přes svátky nechtěli nechat ležet doma mrtvou, a tak ji ihned po smrti pochovali. Ve městě tehdy žil jeden chudý muž, který měl dobrodružnou povahu a ničeho se hikdy neštítil, včetně krádeže. Všiml si, že dívka, která byla pohřbena jako nevěsta, měla na ruce velmi drahocený zlatý prsten. Pomysle si, že ta ho již nebude potřebovat, vybavil se nářadím a pod rouškou noci se tajně vkradl na hřbitov a pronikl do hrobky. Vypáčil víko rakve a chtěl sundat prsten z nebožčina prstu. Dívka však měla prsten pevně nasatený, nešel jen tak lehce sejmout. Zloděj se o to chvíli pokoušel, a když neuspěl, vzteky s mrtvou praštil. V tu chvíli vyskočil z dívčiných úst žloutek a ona rázem obživla. Polekala se cizího divného člověka, který se nad ní skláněl. I on však na ní zíral celý hrůzou zkoprnělý. Když se zmrtvýchvstalá dívka trochu vzpamatovala, poprosila zloděje, aby ji odvedl domů k rodině, že toho nebude litovat. Pobuda se nezmohl na odpor a celý opařený děvče domů doprovodil. To pak vypravovalo svým překvapeným rodičům, jak žloutek kvapně polklo a zadusilo se jím. Zlým úmyslem toho člověka bylo však zachráněno. Opovážlivec tak unikl zaslouženému trestu a naopak byl šťastnými rodiči bohatě odměněn.