O vodníkovi proměňujícím se v koně

V Kojetíně se táhnou na levém břehu řeky Moravy pole, říká se jim Na trávníkách. To proto, že kdysi dávno na tom místě byly pastviny a od jara do podzimu se tam ve dne v noci pásli koně. Tenkrát mívali sedláci každý pět až šest koní a chovali je na prodej. Hlídali je pasáci, vždycky navečer si rozdělali oheň a seděli okolo něho. Kolikrát prý tam došel z řeky Moravy vodník a posadil se s nimi. Oni mu dali nacpat fajku, vodník pokuřoval a všelicos jim vykládal. Tabák měl moc rád. Potom prý se zvedl, protáhl se a řekl: „Ještě si zajdu do pivovaru na pivo.“ Ten vodník měl na nohou kopyta a z levého šosu mu kapala voda. Jednou k večeru si šel jeden chasník na Trávníky pro koně. Měl tam v stádu na pastvisku dva. Zavolal na ně a ozval se mu každý z jiného konce. Chasníkovi to přišlo divné, protože oba koně se vždycky drželi spolu. No, jednoho chytil, vyskočil si na něho a chtěl jet k stádu pro druhého. Ale co to? Jak jel, kůň pořád bočil k vodě, tlačil se k řece, chasník se nemohl udržet. A jak se přiblížili k vodě, kůň začal vyhazovat a vzpínal se, jako by ho chtěl shodit rovnou do řeky. Chasník byl dobrý jezdec, ale dostal strach a radši z koně rychle skočil. Zato kůň zmizel v řece, jen voda vystříkla, a když se utišila, vystrčil z ní hlavu hastrman a volal na chasníka zlostně: „Ohó, čert ti dal v nos, že jsem tě nedostal!“ Chasník si celou věc rozmyslel a povídal si: No, počkej podruhé, panáčku! Já ti ještě ukážu. Udělal si ohlávku z lýka — z té prý vodník neuteče — a když se mu příště ozval místo jeho koně, dělal jakoby nic, ohlávku za zády, a jak k němu kůň na zavolání přiběhl, hodil mu ji na krk. Měl ho! Vyskočil na koně a jel s ním domů. Druhý den zapřáhl chyceného koně do vozu, od rána vozil s ním hnůj a zoral s ním celé pole. Z koně se jen kouřilo.Když ho chasník večer pustil, koník se proměnil v hastrmana, zle se na chasníka zašklebil, zaklel a hup — voda v Moravě se za ním zavřela. Vícekrát už na pastvisko mezi pasáky nepřišel.