Pruský poklad v Černuci

Když usedla na habsburský trůn teprve třiadvacetiletá Marie Terezie, vrhla se na její zemi evropská knížata v čele s pruským králem Friedrichem II. jako na snadnou kořist. Ve válce, trvající řadu let, však došlo k obratu. Vojska císařovnou povolaného Karla Lotrinského hnala Prušáky ze země a ta za sebou pálila mosty, drancovala a zabíjela. Na útěku procházela pruská vojsk také Slánskem a Velvarskem. Do dvora statku miletického rychtáře Václava Jelena se od pruského vojska zaběhl mezek, obtěžkaný vzácným nákladem. Když rychtář zjistil, že bedna na mezkově hřbetě je vlastně pruská vojenská pokladna, nezaváhal, pokladnu schoval a čekal na večer. Pak se i s pokladnou vytratil ze vsi, aby ji na tajném místě zakopal. O svém činu nikdy nikomu neřekl.

Po mnoha letech začal rychtáře trápit hrozný sen. Zdálo se mu, že umřel a jeho poklad už nikdo nenašel. Rychtář měl devět dětí. Z nich tři umřely, šest jich vychoval a i když nebyl ve vsi nijak oblíben, jak to u rychtářů bývalo, svoji rodinu měl rád. Nepřál si, aby jeho rodina zůstala nezaopatřena, kdyby zemřel, a tak se rozhodl, že o pokladu zasvětí svoji ženu.

Když se k tomu jednoho dne chystal, přijela do vsi paní hraběnka a chtěla od rychtáře poradit, jak má naložit s místními zadluženými sedláky. Rychtář byl lakomec a doporučil jejich statky prodat. Paní hraběnka ho požádalal, aby s ní dojel do Velvar na úřad zařídit všechno potřebné. Rychtář nemohl odmítnout a tak jen pošeptal své ženě, že jí něco důležitého poví, až se vrátí a odjel. Zpráva o jeho bezcitném rozhodnutí se rozletěla po vsi a vesničané hrozili za svým rychtářem. "Aby Tě krev zalila, rychtáři Jelene!"

Mezitím rychtář zařídil ve Velvarech všechno, co bylo třeba a zastavil se v místním hostinci, aby se trochu napil. Jak to tak bývá, po prvním pivě přišlo druhé a pak další a najednou byla noc. Rozjařený rychtář vrávoral domů. Vyšel z města, vyšlápl kopeček k Mileticům a tady najednou jako by ho šlak trefil, skácel se na zem. Našli ho mrtvého až druhý den a nikdo miletickým usedlíkům nevymluvil, že se tak vyplnila jejich kletba. Tajemství zakopaného pruského pokladu si tedy vzal rychtář s sebou do hrobu.