Pověsti z Vyššího Brodu

Na místě, kde nyní stojí klášter ve Vyšším Brodě, bývala dříve dřevěná poutní kaplička svaté Anny, kam se jednou vydal pan Vok. Hladina řeky po deštích stoupla, brod byl vysoký a jezdce i s koněm začal unášet dravý proud. V úzkosti učinil Vok slib, že vyvázne-li z nebezpečí, vedle kapličky postaví klášter a kostel. Jiná pověst praví, že pan Vok z Rožmberka založil klášter jako poděkování za svůj šťastný návrat z vojny v Bavořích.

Podivné věci se děly v malém lesíku u Vyššího Brodu. Dvě ženy sbírající klestí najednou spatřily lovce, který stál u městské brány podivuhodně krásného města s paláci a věžemi a zval ženy dovnitř. Polekaly se obě a ve strachu se jedna druhé ztratila. Teprve, když jedna svlékla kazajku a obrátila pravý rukáv, zjevení zmizelo a ona poznala cestu z lesa. Obě ženy tak v malém lesíku probloudily celý den.

Umíral zlý a skoupý sedlák z jedné vsi u Vyššího Brodu; když kněz, který ho přišel zaopatřit, otevřel schránku s připravenu hostií, zjistil, že hostie zmizela. Rychle spěchal do kostela pro jinou, ale lakomý sedlák mezitím skonal. Po čase nový majitel statku při stavebních úpravách našel pod prahem běloskvoucí neporušenou hostii, kterou donesl do kostela. Faráři se pak přiznala jedna žena, že tomu zemřelému lakomci poradila vložit pod práh chléva posvěcenou hostii, aby jeho dobytek prospíval. Tím se vysvětlilo, proč bezbožníkovi nebylo dovoleno přijmout svátost umírajících.

Nedaleko Vyššího Brodu usedla na vysoký kámen žena s dítětem v náručí. Z odpočinku ji vyrušili povykem a práskáním bičů pasáci. Když se přihnali k místu, kde před chvílí ženu s dítětem viděli, rázem zmlkli. Po Panence Marii zůstaly v kameni vytlačeny stopy bosých nohou a sedátko.