O rytíři Hojgrovi a jeho dceři Ludmile

Na kopci, kterému se dodnes říká Hradní les, stávala kdysi tvrz. Jejím pánem byl rytíř Hojgr který se zabýval dolováním rudy. Vedl však velmi rozmařilý a veselý život a na jeho tvrzi se často konaly hlučné hostiny a pitky. Jednou, právě během takové pitky, přišel Hojgrovi správce dolů oznámit, že se v dolech stalo neštěstí. Hojgr byl opilý a zpráva ho rozzlobila. V návalu hněvu po správci hodil džbán od vína. Zasáhl ho tak nešťastně, že správce na místě zemřel. Správce přitom patřil k lidem, kteří se v dolování nejlépe vyznali. Po jeho smrti proto doly přišly o zkušené vedení a jejich výnos začal klesat. Horníci a ostatní pracovníci začali mít nedostatek prostředků. Hojgr jim však odmítal řádně platit, protože většinu toho, co doly vynášely, spotřeboval na svůj rozmařilý život. Nespokojenost mezi lidmi postupně rostla, až nakonec vypukla vzpoura. Rozhořčený lid se vydal k Hojgrově tvrzi. Vtrhl k ní právě ve chvíli, kdy se uvnitř opět konaly rytířské radovánky. Lidé tvrz zapálili. Hojgr se ocitl v nebezpečí a jeho život byl ohrožen. Zachránil ho však pan Milota z Náměště, který Hojgrovu dceru Ludmilu (Lidmilu)miloval. Tvrz byla při vzpouře zničena a už nikdy nebyla obnovena. Po jejím zániku také postupně zaniklo zdejší dolování rudy.