Sámská mytologie

Dochované mýty byly zapsány cizím pohledem (často misionáři), aby byly snadněji pochopitelné lidem z kontinentální části Evropy. Mnohé souvislosti a detaily se vytratily, leccos se oproti původním verzím proměnilo. Největší zásluhu na uchování sámských mýtů měl filolog a učitel sámštiny Just Qvigstad (1853–1957), jenž v letech 1927–1929 publikoval 4dílnou sbírku sámských mýtů, pověstí a pohádek nazvanou Pohádky a pověsti Sámů (675 příběhů, některé se objevují ve více variantách).

Staří Sámové si mýty vyprávěli po nocích (hlavně během polární noci) ve tmě příbytků, kde sedávali kolem ohniště, ale i lovci si je vyprávěli daleko od domovů či na mořském pobřeží, když byli na vícedenním lovu. Většina mýtů mohla být ovlivněna či dokonce přebrána z mytologií sousedních etnik – s výjimkou mýtů o stallech a Čudech. Sámské mýty lze členit do 3 hlavních okruhů:

1) Příběhy z cizího světa pojednávají o jedincích, kteří se ocitli v situacích vyžadujících mimořádná řešení, při nichž se musí řídit určitými pravidly týkajícími se vztahů ke zvířatům a přírodě; odehrávají se zpravidla v mytické krajině (duchovním světě).

2) Příběhy z tohoto světa zachycují kolektivní tradici a pravidla (tabu), jež musí všichni dodržovat, má-li se jim dobře dařit; jde o příběhy z každodenního života pojednávající často o neobvyklých situacích, protože život je nepředvídatelný a lidé nejsou jedinými bytostmi v něm žijící – patří sem i zkušenosti starců a stařen a také sny.

3) Příběhy o mrtvých souvisejí s povinností živých poskytnout mrtvým pomoc, aby na onom světě dosáhli klidu, většinou pojednávají o konkrétních obřadech týkajících se nebožtíků (umrlců), kteří se po smrti dostali na nesprávné místo.

4) Anekdoty jsou specifikem z okruhu „mýtů z tohoto světa“, jeden takový příklad:

Tři Sámové přišli k medvědímu doupěti a jeden z nich vlezl dovnitř, aby medvěda svázal. Dělal to však tak neobratně, že se medvěd rozzlobil a ukousl mu hlavu zbylým dvěma se zdálo, že čekají dlouho, a tak ho vytáhli z doupěte. Když si všimli, že mu chybí hlava, ptal se jeden druhého, jestli vůbec měl jejich společník hlavu, když lezl dovnitř. Chvíli se hádali, až jeden z nich rozhodl: „Nějakou hlavu mít musel, protože si vzpomínám, že měl vousy.“

* * *

V sámských mýtech nacházíme podobné archetypy, motivy a příběhy, jaké známe i z mytologií jiných arktických etnik, např. saamský Mýtus o všivé bábě připomíná sibiřský mýtus o cestě šamana na ostrov mrtvých, kde stařeně vybere z kožichu vši a s nimi i semena, pera ptáků a rybí šupiny, aby zas oživil zemřelou zvěř a uhynulé stromy.

Nacházíme i paralely s mytologií Slovanů. Zlý a tupý stall páchá stejné činy jako naše polednice či klekánice (chytá a žere neposlušné děti, a když dlouho žádné nemůže sehnat, nepohrdne ani dospělým či svými vlastními dětmi).