O Javorském jezeru

Pod šumavskými horami Javorem a Javorcem leží v klínu lesů líbezné jezero Javorské. V jezeře tomto rostou lekníny, jichž sněhobílé květy jsou hladině vodní nemalou ozdobou. O leknínech těch vypráví stará pověst:

V dávných dobách, kdy bylo třeba stříci hranic zemských proti vpádům nepřátelským, měli strážcové čeští stanoviště svá na vrcholcích hor šumavských. Hlavní takové stanoviště bylo na vrcholu Javoru, jemuž tehda říkali Chodovít, snad proto, že pohraniční stráže chodily tamodtud po horách, aby hlídaly všecky přechody hraniční. Na vrchole Chodovíta plál každou noc strážný oheň, jenž ukazoval směr cesty pohraničním strážcům, k stanici se vracejícím, někdy však, běda, také nepřátelským tlupám, které chystaly se přepadnouti strážce hranic. A tak potom strhla se v těch místech krvavá bitka. Když se strážcům podařilo odraziti útok nepřátel, starali se o to, aby pohřbili své mrtvé. Měli nablízku jezero, a k jeho dnu spouštěli těla padlých. Mrtvoly nepřátel zahrabali v lese.

Po letech počala se na hladině jezera ukazovati rostlina, které tam do té doby neznali. Mezi plochými jejími velikými listy objevovaly se bílé, zářivé květy jako překrásná ozdoba černolesklé hladiny tichého jezera. Byl to leknín. A o něm vybájili si obyvatelé Šumavy, že vyrostl z těl padlých bojovníků českých, a že svými bílými květy připomíná nám čistou oběť, kterou hrdinové oni přinesli rodné zemi.