O ohnivém krocanu u Libomyšle

U Libomyšle stával kdysi mlýn, u kterého byla veliká louka. Po té louce se někdy procházíval k půlnoci ohnivý krocan. Vídali jej lidé ze mlýna i mimojdoucí a báli se ho. Konečně se už v té noční době nikdo ze mlýna ven neodvažoval, a tamtudy také nikdo nechodil. Stalo se, že pan otec přijal nového pacholka ke koním; byl to chasník srdnatý, ničeho se nebál a byl by se postavil každému. Když slyšel ve mlýně povídat o ohnivém krocanu, smál se tomu, takového ptáka že ještě neviděl, to že bůhvíco viděli, on že neuvěří, dokud sám neuzří.

Tou dobou se krocan dlouho neukazoval. Až jedné noci, na podzim bylo, nebe plno mraků, všichni ve mlýně už spali, přiběhne v půlnoci do konírny prášek, budí pacholka: „Vstávejte, vstávejte, ohnivý krocan je na louce!“ Pacholek rozespalý sedne na loži, dívá se na práška a povídá mu: „Cože, ohnivý krocan? Kluku, dělášli si ze mne dobrý den, uvidíš, co ti jich namelu!“ „Jen pojďte honem!“ prášek udýchaný na to, „dokud tam je, abyste uvěřil.“ Pacholek tedy vyskočil, natáhl jen kalhoty a pospíchá s práškem na dvůr a na zahradu. Tam vedl ho prášek k zahradní zdi, za kterou se louka rozkládala.

„Podívejte se, tamhle, tamhle!“ šeptal vyděšený prášek, jednou rukou držel se pacholka a druhou ukazoval na louku. A tam vskutku volným krokem procházel se veliký ohnivý krocan, svítil v té tmě, strach z něho šel. Pacholek nechtěl očím věřit. Cítil, že se prášek třese strachy jako osika. Aby tomu udělal konec, shýbl se pro klacek, který tam ležel, vytrhl se práškovi, přehoupl se přes zeď a byl na louce.

„Počkej, ukážu ti, jak se musí na takovéhle ptáčky!“ zavolal na práška a hnal se ke krocanovi. Ale jak se k ptáku přiblížil, skočil mu tento do obličeje tak prudce, že pacholek ztratil rovnováhu a zapotácel se. Vtom už mu seděl krocan na zádech, kloval jej zobákem do hlavy a bil těžkými křídly. Pacholek všecek omámený začal utíkat ke mlýnu. Pro krocanova křídla neviděl ani na cestu. Doklopýtal až ke vratům a tam upadl. Krocan příšerně zakřičel a zmizel.

Pacholek ležel bez sebe před mlýnem, když na zavolání práškovo přiběhli mlynář a chasa. Podařilo se jim vzkřísiti pacholka, ale ten byl hrozně zesláblý, na nohou se nemohl udržeti, slova z něho nevypravili. Uložili ho na lože, ležel jako bez ducha. Ani doktor pomoci nevěděl. Třetího dne pacholek skonal.

Ohnivý krocan nikdy se už neukázal u libomyšlského mlýna.