Prokleté zrcadlo

Traduje se pověst o prokletém zrcadle, které se stěhovalo na schwarzenberském panství. Bylo to velké zrcadlo v ozdobném vyřezávaném rámu s motivy z řecké mytologie. V čele zrcadla vévodila hlava Medúzy a dole u paty vysmátý faun. Za dne to bylo běžné zrcadlo, ale za tmy – obzvláště ve svitu ohně, ať už z krbu, svíce či petrolejové lampy – postavy na rámu ožívaly. Mihotavé světlo a stíny jim propůjčovaly magický pohyb a děsivé grimasy. Když se do něj člověk podíval za této situace, přepadaly ho černé myšlenky. A tak se stalo, že před zrcadlem ukončili svůj život dva důstojníci a jeden lesní adjunkt, všichni palnou zbraní. Vždy po takové tragédii se zrcadlo na čas stěhovalo a ukrývalo, ale po čase se vždy našel někdo, komu se zalíbilo, vystavil jej na odiv a dal mu tak možnost znovu působit. Když viselo v klášteře v Českém Krumlově (kde mohly žít i svobodné ženy, nejen řeholnice), začalo zrcadlo uvádět jednu mladou ženu do neobvyklého transu. Teta této dívky si toho všimla a šla se poradit s čarodějnicí Anabel. Čarodějnici zrcadlo velmi zaujalo – provedla magický rituál se svěcenou vodou, díky kterému zrcadlo „vysleplo“ a nakonec samo prasklo. Od té doby se sice ještě několikrát stěhovalo, až jej v druhé polovině 20. století odkoupil bohatý cizinec a zrcadlo nadobro zmizelo neznámo kam.