Dobří skřítci z Němčí

V Němčí žil chudý chalupník, měl ženu a pět malých dětí. Žilo se jim dost bídně, ale byli se svým osudem spokojeni a nereptali, nestěžovali si. Často se od chalupy rozezněl smích, často bylo slyšet veselou písničku. Každý večer po tvrdé práci všichni usedli kolem kulatého dubového stolu, pozorovali, jak dlouhý plamen plamen pomalu ukrajuje svíčku a poslouchali maminčino vypravování pohádek nebo otcovi příhody, které zažil, když jel na trh do nedalého Ústí.

Jednoho dne musela nejmladší dcera Madlenka jít pro listí na podestýlku pod kravičku. Vydala se na místo zvané Trpasličí kameny.

Zčista jasna se před ní objevili tři malinkatí skřítci, tři pidimužíci s roztomilými čepičkami, jiskřivýma očima a sněhobílými vousy, které jim sahaly až ke špičkám malých špičatých botiček.

“Madlenko, neboj se nás. Nechceme ti ublížit, chceme ti jen pomoci nasbírat opadané listí,” řekl ten první.

Dívka byla překvapena, ale nebránila se. Skřítci naplnili nůši až po okraj a podali ji Madlence. “Když budeš opatrná,” řekl ten druhý skřítek, “a neztratíš ani jeden lísteček, budeš po celý život šťastná, “ dodal ten třetí.

Madlenka poděkovala a vydala se příkrou cestičkou domů. Doma všechno vypravovala rodičům. Ti se náramně divili a byli šťastní, že se jim dítě vrátilo domů. Listí pak rozsypali ve chlévě, aby kravičce bylo teplo a útulno.

Ráno nemohla Madlenka uvěřit svým očím. Dobytče už nemélo pod nohama suché listí, ale zlaté penízky. Dívce vyhrkly štěstím slzy. Posbírala rychle všechy zlaťáky. Byla jich právě plná nůše. Madlenka běžela ukázat poklad matce i otci a svým bratřím. Ti se z toho ani vzpamatovat nemohli. Už nikdy pak nepoznali nouzi a třem skřítkům byli do smrti vděčni.