O Babinského pokladu na Louštíně

Doby, kdy se ještě nacházely porůznu poklady, jsou už dávno ty tam. Stalo prý se někdy okolo roku 1830, že byl nalezen zlatý a stříbrný poklad pod Louštínem u Krušovic. Tehdy poslal pivovarský sládek bednářskou chasu do knížecího lesa, aby se podívala po dubovém dříví. Toho bylo třeba pro výrobu a opravy beček, soudků a náčiní ve varně pivovaru. Dva volské potahy se pomalu sunuly kolem hájovny přes Srnec na úpatí Louštína. Tady rostly pěkné rovné duby, jejichž dříví bylo vhodné pro zhotovení hrubých desek pivovarských nádob. To se již k chase přidal hajný Vosyka, který měl za úkol změřit poražené stromy a předložit výkaz dřeva na lesní správu v Křivoklátě. Bednáři se dali do porážení vybraných stromů. Hajný stranou pokukoval po děvečkách z knížecího statku ve Třtici, které opodál hrabaly listí pro podestlání dobytku. Najednou se děvečky shlukly, začaly něco křičet a ukazovaly na zem do listí. Hajný k nim přiběhl a spatřil mezi hrabankou střepy nějaké nádoby mezi kterými probleskoval lesk zlaťáků. Hajný čeládku odehnal a začal penízky vyhrabávat ze steliva. Když už se mu zdálo, že vyhrabal všechny, vzal jedné z děveček šátek, zabalil do něj peníze a uháněl s nimi ke správci do Krušovic. Ten neváhal a nechal znovu místo pod Louštínem pečlivě prohledat. Ještě se našlo porůznu několik desítek mincí. Když vše správce spočítal, zjistil, že jich je celkem 694. Přepočteno na tehdejší platnou měnu to bylo 81 zlatých a 36 krejcarů. Slušný poklad. Vrchnost byla zajedno, že peníze ukryl na Louštíně proslulý loupežník Babinský, který zde byl několikrát spatřen. Mezi lidmi se šuškalo, kolik pokladů má Babinský v lesích ukryto. Svůj lup si prý schovával pod velkými kameny, které se nalézají pod Louštínem. Povídalo se, že si dělával legraci z krušovických bab, které chodily do lesa s krosnou na dříví či na trávu. Ty si prý rády odpočinuly na velkých kamenech a protože to Babinský věděl, nastražil tam na ně ostré cvočky. Když babky dosedly na kámen i s plnými krosnami, napíchly si cvočky do zadnice tak, že si doma nemohly ani sednout ke stolu. Babinský se smál, až se za břicho popadal, ale vždy se babkám bohatě odměnil. Vynořil se za velkého smíchu z lesa a každé rozdal hrst drobných peněz. Není divu, že jednomu z louštínských kamenů se dodnes říká Babinský. Všechny jsou podkopané, jak zde lidé v pozdějších časech hledali ukryté poklady. Babinský se zdržoval v křivoklátských lesích proto, že jeho dva kumpáni byli uvězněni na hradě Křivoklátě. Čekal, zda-li se jim podaří uprchnout. Poté, co oba při tvrdém výslechu zemřeli, opustil proslulý lupič náš kraj a už se v něm nikdy neukázal. Nakonec byl chycen a uvržen do vězení na brněnském Špilberku. Pokusil se o útěk, ale zlomil si nohu a zchroml. Uviděl v tom prst boží a dal se na pokání. A tak obávaný Babinský dožil v klášteře v Řepích u Prahy jako zahradník. Je pochován na tamním hřbitově za zdí, vedle hrobů zesnulých jeptišek. Lidová pověst udělala z Babinského hrdinu chudých. Dodnes se na jeho hrobě objevují čerstvé luční květiny - symbol chudých.