Sedlákovo zlato

Již v nepoužívaném kosteleckém lomu, okrajové části Krnova, žili skřítci. Přebývali tam již dlouhou dobu, nebyli nikomu na obtíž, ale naopak lidem v nouzi pomáhali. Jenže postupem času si lidé zvykli na jejich nezištnou pomoc a dobrotu a začali je příliš často vyhledávat a tropit hluk v jejich lomu. Tak skřítkům nezbylo nic jiného, než se odstěhovat. Pomohl jim chudý sedlák, který jel se svým žebřiňákem a vychrtlým koníkem zrovna kolem lomu. Skřítek ho poprosil, zda ho může svézt spolu s ještě dalším nákladem. Sedlák souhlasil, ale musel splnit skřítkovo přání, že se po celou tu dobu nesmí ohlédnout dozadu. I když se během cesty za sedlákovými zády ozývaly všelijaké zvuky a už to vypadalo, že sedlák přání poruší, neboť koutkem jednoho oka přece jen pohlédl dozadu, v pořádku dojeli do nedalekého zátorského lesa. Tady se s ním skřítek rozloučil, požádal ho, aby mlčel o všem, co spolu prožili a že najde v pravém koutě kosteleckého lomu odměnu. Tak se stalo. Sedlák našel spoustu zlata a stal se z něho velmi úspěšný pán a skřítky už nikdy nikdo neviděl.