O lese Kuškovinách

Části lesa, prostírajícího se mezi kopci Žďárem a Trhoněm na Rokycansku, říká se Kuškovina. Stával prý v těch místech hrádek, sídlo rytíře Kušky. Ten pán se dal na špatné řemeslo: sehnal si chasu nedobrou, s níž pocestné přepadal, kteří se ubírali po silnici, olupoval je a tak se obohacoval. Největší měl užitek z kupců, kteří se tudy do Prahy ubírali s vozy, plnými zboží. Na ty chasa loupežného rytíře ze zálohy vypadávala, k vozům pospíchala, zajímala pány i čeleď a vozy drancovala. Běda tomu, kdo by se byl těm lotrům na odpor postavil. S tím byli zkrátka hotovi, života lidského nevážili. Bývalo pak třeba i vojenskou výpravu podniknouti na zkrocení takových škůdců, kteří jménu rytířstva dělali hanbu.

Na rytíře Kušku, jenž po léta na silnici pod Žďárem takové řemeslo hanebné provozoval, došlo prý tehda, když se. císař Zikmund ujal vlády v Čechách. Tehdy vysláno bylo vojsko do lesů rokycanských, aby učinilo přítrž Kuškovu řádění. Rytíř dobře věděl, že je zle, že se nemůže na odpor postaviti se svou čeledí silnějšímu vojsku, že ani jeho hrádek nemůže mu nadlouho poskytnouti ochrany. Proto dříve ještě, než vojsko k sídlu jeho přitrhlo, opustil tajně hrádek se vší čeledí a prchal hlubokým lesem. Ale útěk byl zpozorován, vojsko královské zaskočilo loupežníky a zavřelo jim cestu k svobodě tam, kde se dodnes říká „Na zavírce“. Rytíř se svou chasou postavil se na zoufalý odpor, ale všichni bylí pobiti.

V těch místech, kde stojí kříž, zahrabány byly mrtvoly rytíře Kušky i jeho chasy. Říkalo se později také, že tam straší. — Podobá se však spíše pravdě to, co podání vypravuje o Kuškovinách. Prý tam stávala ves Kuškov, už před husitskými válkami pobořená, jejíž obyvatelé založili potom na hůrce pod Žďárem ves Hůrku. A vskutku možno v Kuškovinách dosud spatřiti místa, kde byly kdysi lidské příbytky, kde studny, kde pole. I rybníček z bývalé návsi tam zůstal.