O bludičkách

Kdysindávno žil v Chornicích stolář, který byl v okolí velmi oblíben, protože dělal zvlášť dobře necky. Mnohé hospodyně jsi je nechaly dělat právě u něj, z širého okolí Malé Hané. Jednou si je u něj nechala udělat také jedna hospodině. Domluvily se na den, kdy by mohli být hotové, a ten pro ně poslala staršího učedníka. Jenže ten čas kdy, ty necky měly být hotové , nebyly a milý chasník si na ně musel počkat. Výroba se prodloužila a když je odnášel byla už venku tma.

Vzal necky na zada a spěchal k domovu, jen nohy mu byly vidět. Občas vysunul hlavu, porozhlédl se, je-li všechno v pořádku a opět se kolébal kupředu. Při jedné takové vyhlídce se hrozně lekl. Na lukách u potoka zaplápolalo podivně bledé světlo. Vyskočilo vysoko, pohaslo, zase vyskočilo, k němu se přidalo druhé, třetí a další a další a všechna tančila v ponurém tichu stále blíž k silnici, jako by chtěla vzít do svého středu opozdilého chodce. Chasník s hrůzou pozoroval, jak jsou již světélka téměř u něho. Viděl malá i velká světla a zdálo se mu, že jsou to vlastně plamenné průhledné postavy dívek, které po něm vztahují ruce, rozplývají se, a vznikají na jiném místě. Dal se proto na útěk. Prchal, co mu dech stačil.Když ale poznal, že světýlka jsou mu patách, aby jej zatáhla do bažin, jistě někam k Finsterlově hlubině – více nemeškal. Skočil do příkopu a přikryl se neckami. Sotva tak učinil, byla světýlka u něho. Pobíhala okolo, tančila, vířila, i na necky skočila, ale chasník jak byl zoufalý, vylekaný, ani se nehýbal a dobře je přidržoval u země vší silou.

Ráno našli sekáči nové necky a pod nimi známého chasníka – polomrtvého. Donesli jej domů.Dlouho pak trvalo, než se úplně vzpamatoval.