Pověsti z Čihadel

Jedno z nejznámějších jizerskohorských rašelinišť, chráněné od roku 1960. Nachází se v mělkém sedle (975 m) přesně na rozvodí Baltského a Severního moře, z rašeliniště vytéká jeden z přítoků Černého potoka a říčka Jedlová. Jméno dostalo podle čihařů, kteří zde lapali ptáky na tahu.Jizerské hory jsou plné rašelinišť. Jedno z nejznámějších jizerskohorských rašelinišť je situováno v sedle na východním úpatí Sněžných věžiček, na rozvodí Černého potoka a Jedlové. Název vznikl podle místa, kde bývalo ptačí čihadlo, tj. dřevěná bouda, ve které čekávali jizerskohorští čihaři na přílet zpěvného ptactva. V roce 1960 zde byla zřízena přírodní rezervace a rašeliniště bylo kvůli zvěři oploceno. Návštěvníkům je umožněn přístup po dřevěném chodníku na vyhlídkovou věž, která je nyní nově opravená a přístupná také pro vozíčkáře po povalových chodníčcích. Ze dvou stran je rašeliniště ohraničeno panelovými cestami - Štolpišská silnice vede z Knajpy na do Ferdinandova, před rašeliništěm z ní k západu odbočuje panelka na Kristiánov.

S rašeliništěm je spojována celá řada starých jizerských pověstí. Známá je ta o nehodném zvoníkovi z Hejnic, jehož hříchy kdysi umlčely tamní zvony. Zvony odčaroval až kat, který k čihadelskému močálu s velkou námahou přivlekl černého kohouta - zakletou duši zvoníka - a se zaříkadly ji vhodil do bezedné tůně. Další pověst praví, že pokud přeteče největší z jezírek, uvolní se na vrcholu Ořešníku skála, která dopadne na hejnický kostel a nastane konec světa. Bezednost Čihadel byla demonstrována jinou pověstí, podle níž do jednoho z jezírek kdysi spadla místnímu dřevaři sekera s monogramem a stejný nástroj po čase vylovili rybáři u jednoho rybníka ve Slezsku. Ve skutečnosti však dosahuje hloubka rašeliniště cca 4 metrů.