O malíři Ambrožovi

V hluboké lesní rokli nedaleko Hartíkova stála malá chaloupka. Dno rokle tvořil zelený trávník s čistým potůčkem. Ze tří stran byly lesnaté stráně a pouze jednou stranou, na západ, se vycházelo ven z rokle úzkým průchodem, u kterého stál mohutný dub. V té chaloupce bydlel malíř, jmenoval se Ambrož. Byl to syn rychtáře z Hartíkova, který už od mládí neměl jinou zálibu než malování. Sám si různé barvy připravoval, režné plátno olejem natíral a tou prací se zaměstnával ve dne v noci. Jeho rodiče, když viděli, že ničemu jinému se věnovat nebude, po formanovi ho poslali k jednomu mnichovi, malíři v klášteře v Králíkách. Tam Ambrož zůstal čtyři léta. Po návratu domů se zeptal otce, jestli mu chystá nějaký podíl na statku. Otec mu řekl, že dostane, co mu patří, a tu Ambrož prosil, aby mu otec místo peněz vystavěl chaloupku v lesní rokli, která patřila k hartíkovské rychtě. Otec nad tím přáním kroutil hlavou, ale syn ho přesvědčil, že pro malíře to je nejvhodnější místo, tam že nebude nikým rušen. Tak tedy otec mu v té rokli chaloupku skutečně postavil. Ambrož při stavbě pomáhal a po jejím dokončení se vším, co mu doma dali, se do ní přestěhoval, šla s ním do té samoty jen stará Běta, která sloužila v rychtě po mnoho let a všechny dětí tam odchovala. Tak tedy jedině stará Běta věděla, co se v té lesní rokli děje, jinak tam lidská noha nevkročila. Ambrož od rána do noci maloval, ale pořád jedno a to samé, Krista Pána na kříži a čerta v pekle. Ale co jeden den namaloval, druhý den zase zničil. Nezdálo se mu to dost dobré. V té době v Jakubovicích opravovali kostel a Ambrož si umínil, že pro ten kostel zhotoví nový oltářní obraz, s Kristem na kříži a pod ním čerta v pekle. Lopotil se s tou prací šest měsíců, oprava kostela se už blížila ke konci, ale oltářní obraz stále nebyl hotov.

Tu jednoho rána zaklepal na dveře chaloupky pán celý černě oděný, že hledá malíře Ambrože. Když Ambrož vyšel ven, cizí pán se ho zeptal, má-li už oltářní obraz hotov. Ambrož se v duchu velice podivil, jak tento docela cizí člověk vůbec o jeho tajném úmyslu ví. Ale neuvažoval o tom příliš a odpověděl: „Snad samo peklo brání mi v té práci. Co dnes namaluju, zítra pokládám za špatné a zase zničím.“ Na to mu ten cizí pán řekl: „Jakpak bys mohl namalovat Krista Pána na kříži, když jsi ho nikdy neviděl, a čerta v pekle také ne? Svěříš-li tu práci mně, donesu ti hotový obraz sám. Bude to oltářní obraz, jaký dosud nemá žádný kostel. Přijdi jen na Velký pátek ve tři hodiny pod dub na kraji rokle a tam na mě čekej, obraz přinesu.“ Ambrož souhlasil a podal cizinci na to ruku. Přesto však maloval dál, jenže stále se stejným výsledkem. Co jeden den namaloval, druhý den zase zničil. Přiblížil se Velký pátek a Ambrož se nemohl dočkat třetí hodiny, aby uviděl ten zázračný obraz. Šel na určené místo a netrpělivě čekal. Konečně neznámý pán přišel a veliký obraz nesl na zádech. „Dodržel jsem slovo,“ pravil Ambrožovi. „Ale než ti ten obraz odevzdám, slib mi, že nevyslovíš svaté jméno, dokud obraz v kostele neodevzdáš.“ Ambrož to slíbil a černý pán sňal obraz ze svých zad a opřel jej o kmen dubu. Užaslý Ambrož na něj hledí, mráz mu běží po zádech a pak s výkřikem „Ježíši Kriste!“ se kácí v mdlobách k zemi. V tom okamžení zmizel cizí pán i obraz. Ambrožův výkřik uslyšela stará Běta, hned k němu přispěchala a začala ho křísit. Když se malíř po chvíli probral z mdlob, dlouho přemýšlel, co to všechno mělo znamenat. Zjev Ježíše Krista na obraze mu připadal tak uchvacující, že již při pohledu na něj ho obcházely mrákoty. A když pak uviděl na obraze čerta v pekle, to bylo tak příšerné, že ztratil vědomí docela. Pochopil, že to byl asi pokyn boží, aby upustil od zpodobení dvou tak odlišných postav na jediném obraze, tu první že nedokáže vystihnout pro její velikost a tu druhou v její hrůze. Malíř Ambrož potom opustil chaloupku v lesní rokli a odešel do kláštera v Králíkách, kde se stal mnichem. Maloval dál po celý svůj život, ale už nikdy ty dvě postavy, Krista na kříži a ďábla. V konventách králického kláštera dodnes ukazují dva jeho velké obrazy, z nichž jeden představuje svatou Alžbětu, jak nese na klíně růže, a ten druhý vzývání Panny Marie. Mnich Ambrož je pochován v klášterní hrobce. Starý dub u lesní rokle dávno padl, chaloupka v rokli stála potom ještě mnoho let, ale dnes už také po ni není ani památka.