Hradec nad Moravicí

Traduje se, že se v roce 965 na zdejším dávném hradišti Dúbravka dcera Boleslava I. poprvé setkala se svým nastávajícím, polským knížetem Měškem I. O století později v Hradci nad Moravicí došlo k polsko–českému válečnému setkání, kdy polský vládce Boleslav Smělý vpadl na Moravu, ale český kníže Spytihněv II. se mu ve zdejší pevnosti postavil na odpor. Pevnost tu byla postavena, aby chránila jednu z jantarových stezek spojujících jih střední Evropy s Polskem a Baltem. Nedaleko tehdejšího hradu a dnešního zámku je příkrá skála jménem Hanuša. Vypravuje se, že je v ní ukryto vojsko. Někteří lidé se o tom přesvědčili na vlastní oči. Tak třeba kterýsi sedlák ze Žimrovic jel na týdenní trh do Opavy. Zde chtěl prodat oves. Vyjel si hezky brzy, ještě za tmy, aby přijel do města včas. Když dojížděl k Hanuši, zastaví ho najednou voják a ptá se ho, co to veze. Když slyšel, že oves, hned na sedláka, aby mu jej prodal, že dostane lépe zaplaceno nežli na trhu. Sedlák byl pochopitelně rád, že si ušetří cestu do Opavy a zpátky. Proto se ochotně vydal s fůrou za vojákem. Ten ho vedl přímo k Hanuši. Zde švihl proutkem do skály a ejhle! V tu chvíli se před nimi otevřela prostorná chodba a udivený sedlák mohl i s potahem pohodlně dovnitř, až se dostal do velikánské síně. Tam teprve vyvaloval jak se patří oči. Byla to vlastně ohromná koňská stáj, v ní kůň vedle koně a na nich vojáci. Ale divná věc, lidé i zvířata byli jako ztuhlí, ani se nepohnuli – spali. Voják rozkázal sedlákovi, aby vysypal oves na hromadu. Potom ho zavedl k veliké kupě kobylinců a pobízel ho, aby si je nabral do pytle. Sedlák se škrábal za ušima, k nabírání se příliš neměl. Voják tedy vzal pytel do ruky sám, nahrnul do něj kobylince, až byl vrchovatý, hodil jej sedlákovi na vůz a vyvedl ho ven. V tu chvíli se skála zase s rachotem zavřela. Sedlák stál jako vyjevený. Oves pryč a místo peněz má na voze pytel neřádu. To až spatří jeho žena, to bude nadávek! „Ne, to domů nepovezu,“ povídá si, uchopí zlostně pytel s šup, kobylince vysypal na zem. Potom se smutně loudal s potahem ke vsi. Žena se ovšem divila, že se muž tak brzy vrací z trhu. Hned na něj udeřila, aby pověděl, co a jak bylo. Milý sedlák musel s barvou ven. Když řekl, jak pochodil, byla mela. Selka se dohřála, nadala muži hlupáků, popadla pytel a zlostně se jím po muži ohnala. Ale v tu chvíli v pytli cosi zacinkalo. Selka ho obrátí, zatřepe jím a pane na nebi! Na zem vypadlo několik dukátů. To víte, že sedlák se selkou běželi okamžitě k Hanuši a hledali tam vysypané kobylince. Ale vše nadarmo. Nebylo tam nic, ani kobylince, ani dukáty.