O zrádném nepříteli

Pověst vypráví opět o Těmovi z Koldic. Dozvídáme se, že Těma rád vítal na svém hradě významné osobnosti, rytíře, hudebníky. Mnoho z těchto návštěvníků se ale zajímalo o jeho neteř Kateřinu. Byla to velice milá a ctnostná dívka. Kateřině se zamlouval rytíř Šáfgoč. Ve svém znaku měl ovci, ale statečný byl jako lev. Rytíř byl jednoho dne povolán císařem Karlem IV. ke svému dvoru. Milenci si slíbili věrnost. Na císařském dvoře se Šáfgoč seznámil s Bedřichem ze Šumburka a stali se z nich přátelé. Když byl Bedřich povolán zpět domu, požádal ho Šáfgoč aby to vzal přes Krupku a pozdravil jeho milou. Ani po třech měsících ale Šáfgoč nedostal žádnou zprávu od svého přítele. Jednoho dne se od někoho dozvěděl, že jeho přítel Bedřich je v pořádku a dokonce šťastně ženatý, s Kateřinou.

Bedřich zradil svého přítele, protože se sám zahleděl do Kateřiny. Namluvil jí o Šáfgočovi samé hrůzné věci. Za několik dní byli oba muži povoláni do války, aniž by jeden o druhém věděl. Šáfgoč prokázal svou hrdinskost a zachránil jednoho zraněného muže. Tím mužem byl právě zrádce Bedřich. Císař to vše viděl a věděl o zradě, které se Bedřich dopustil. Podal Šáfgočovi ruku na znamení poděkování.

Šáfgoč si do svého brnění otřel zkrvavenou ruku. Obtisk tam zůstal v podobě čtyř rudých pruhů. „Tyto čtyři červené pruhy ti dávám do znaku, aby byly všem ostatním připomínkou, jaká má být rytířova pomsta“

Šáfgoč byl pasován na rytíře a získal do svých rukou hrad Hiršberk.