Pověst o hrádku u Šárovcovy Lhoty

Tento hrad nebyl majetkem rytíře Šárovce, ale byl to zřejmě hrad staroslovanský z dob prvního osídlení Čech. Byl dřevěný a dosti značné rozlohy. Pověst praví, že za válek poskytoval úkryt mnoha obyvatelům. Pod hradem byl velký rybník a dle pověsti vedla z hradu tajná chodba až na Libín, kde prý stával u „Třech dubů“ taktéž hrad. Kolem roku 1890 se v okolí hodně stavělo a bývalá majitelka Bělohradu, Anna z Assenburgu, otevřela na Hrádku pískovnu. Kolem roku 1900 otevřel na protějším kopci pískovnu mlynář ze Lhoty. Bylo zde nalezeno mnoho ohořelého trámoví a jiných věcí (zrezivělé kopí, meče, sekery, kosti lidské i zvířecí). Byl otevřen též roubený sklep s množstvím pálených popelnic z cihlářské hlíny. Ty však na vzduchu popraskaly. Tehdejší učitel F. Danihelka je poslepoval a poslal do zemského muzea v Praze. Z jiných předmětů nezůstalo nic zachováno, protože o tyto věci neměl tehdejší lid zájem. Dle lidských kostí se dá soudit, že zde bylo pohřebiště a kosti zvířecí dávají soudit i o obětišti.

JZD z Lázní Bělohrad zde provádělo terénní úpravy, a proto na upozornění provedli archeologové pro uchování informací o Hrádku v roce 1982 průzkum. Bylo zjištěno toto: Hrádek měl rozměry 170 x140 m a byl opevněn na východní straně valem a příkopem. Na jižní straně byla vybudována z mohutných dubových trámů a vepřovic věž, která zanikla požárem a dle keramických úlomků pocházela z roku 1250. Opevnění bylo obnoveno a zaniklo na rozhraní 13. a 14. století. Význam Hrádku spočívá v jeho značných, netypických rozměrech.