Nenávist až za hrob

Za dávných časů, v dobách, kdy dnešní městský park v Českém Krumlově ještě sloužil jako hřbitov, žili ve městě dva muži. Byli přáteli od útlého dětství a zdálo se, že jejich pouto nemůže nic rozbít. To se však změnilo ve chvíli, kdy jim do života vstoupila žena. Byla krásná a milá a rozhodně neměla v úmyslu oba druhy rozkmotřit, ať už nevědomky, nebo z vlastní ješitnosti. Jak už to ale bývá, jedno srdce nelze rozdělit mezi dva. Svoji lásku nakonec věnovala jen jednomu z nich a zanedlouho se slavila svatba. Oba novomanželé se s odmítnutým přítelem upřímně snažili usmířit. Během následujících let ho mnohokrát zvali na návštěvu, jejich pozvání však nikdy nebylo přijato. Po letech muž ovdověl. Doufal, že když příčina dávného sváru odešla na věčnost, ledy konečně povolí. Ani tentokrát se však udobření nekonalo. Kdykoliv se tito dva muži náhodně setkali na ulici, sypaly se na hlavu vdovce jen samé výčitky, hořkost a urážky. K urovnání vztahů nedošlo dokonce ani tehdy, když vdovec ležel na smrtelné posteli – výsledek byl stále stejně chladný. Muž nakonec zemřel a byl pochován na hřbitově u kaple svatého Martina. Druhý z přátel pak začal k jeho hrobu pravidelně docházet. Nechodil tam však proto, aby litoval promarněné šance na usmíření, dokud byli oba naživu. Chodil tam proto, aby svému bývalému příteli dál spílal do hlíny. Jeho nenávist byla tak silná, že v něm divoce vřela i přesto, že obě příčiny jeho celoživotní bolesti již byly po smrti. Jednoho dne našli lidé tohoto zatrpklého muže bez známek života – ležel bezvládně přímo na hrobě svého někdejšího druha. Od té doby si lidé v Krumlově vyprávějí, že se na tomto místě zjevuje temná postava v černé peleríně s holí v ruce, která divoce gestikuluje a zdánlivě se s někým pod zemí hádá. Přízrak se zde zjevuje dodnes, přestože starý hřbitov už dávno zanikl a na jeho místě vyrostl upravený Městský park. Stín hnaný věčnou záští totiž nezapomíná a dál spílá svému dávnému příteli.