Jak pan Černohorský zápasil s čertem

Podvedení minorité velice přáli panu Šemberovi, aby byl potrestán za spálení závěti. U soudu bez důkazů nic nepořídili a tak se nabídl čert, že bude bučovského pána za živa trápiti. Ale pak Šembera se čerta nelekl a vyzval ho “za pasy”. Čert vyzvání přijal a oba odešli do sklepa pod zámkem; ale ve sklepě byla vysoko nastoupená voda a tak se oba honili po olšových trámech položených nad vodou. Při každém střetnutí spadli a důkladně se omáchali. Proto šli raději do jedné z věží na jižní straně zámku. Myslil si pan Šembera, že tu v blízkosti zámecké kaple, o které čert nevěděl, bude rarach slabší. Tam se znova bili, ale pořád nerozhodně. Dlouhé zápolení konečně pana Šemberu dopálilo, sebral všechnu sílu, uchvátil raracha za ocas, zatočil s ním několikrát nad hlavou a třískl jím o zeď, že ďáblova krev celou ji postříkala. Čert bolestně skuče utekl. Čertova krev vsákla prý do zdi a všecky pokusy vyškrabati ji nebo zabíliti se nezdařily. Ješte dnes ji možno tam viděti, ale jen - spravedlivému člověku; kdo není hodný - tomu je zeď jako každá jiná. Zdroj: A. Procházka - Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska (1941)