Mořská panna v Oskavské tůni

Mezi Šumvaldem a Hradcem na lukách poblíž říčky Oskavy byla prý ještě v minulém století vodní tůně, která měla vodní hladinu mimořádně čistou, takže si lidé o ní vykládali, že nemá dna, ba dokonce, že prý dno tůňky je jistě spojeno s dnem mořským.V zimě, když všechny vody i potoky v okolí zamrznou na led, voda v tůni prý nikdy nezamrzala… Tajemnost tůně zvyšovaly ještě povídačky starých lidí, že prý kdysi kdosi viděl z hlubin tůně vyplavat zvláštní strakaté kachničky. Ty prý několikrát zakáchaly a opět se ztratily v hloubce.Každým rokem, a to tu noc před sv. Janem a o noci štědrovečerní prý se voda v tůňce rozvlní, z hlubiny prý vyplave na povrch mořská panna, půl dívka, půl ryba s ocasní ploutví, rozhlédne se po okolí a otáže se: „Je již čas?“ Pak pozorně naslouchá na všechny strany. Když se nikdo neozve, úderem jedné hodiny po půlnoci na kostelní věži se znova ponoří do hlubiny. Zle by ale bylo, když by jí někdo na její dotaz odpověděl. V tu chvíli vystoupí panna z vody, hladina tůně se zvedne do výše, voda se rozleje do kraje a zatopí vše, co je živé…