Pět kulek

Pět kulek u Štamverku(poválečné období, Vilémov – Stammwerk)Když válka skončila a v údolích pod Štamberkem ještě dozníval pach spáleného uhlí, zůstal důlStammwerk opuštěný. Šachty byly zatopené, strojovna tichá a jen vítr občas rozhýbal rezavé plechy. V té době se krajem potulovaly malé ozbrojené skupiny – bývalí vojáci, partyzáni, i ti, kteří se chtěli schovat předspravedlností.Jednoho večera, krátce po osvobození, dorazila k dolu pětice mužů. Místní jim začali říkat „Pět kulek“, protože každý z nich nosil na opasku jen pět nábojů – víc si prý nemohli dovolit, nebo vícnebo víc nepotřebovali. Tvrdilo se, že hledají něco, co bylo během války ukryto ve sklepích maštovského zámku a odvezeno směrem k Vilémovu.V noci je u šachty překvapila jiná skupina – tři ozbrojení muži, kteří se vydávali za pověřence nové správy. Nikdo nevěděl, jestli byli skuteční, nebo jen chtěli získat to, co „Pět kulek“ hledalo.V úzkém prostoru mezi staniční restaurací a vstupem do šachty se ozvalo pět výstřelů. Jen pět – víc nebylo třeba. Rána se odrazila od stěn dolu a roznesla se po celém Vilémově. Ráno našli místní jen prázdné nábojnice a stopu krve vedoucí k potoku.Od té doby se říká, že kdo projde kolem staré šachty Stammwerku za tmy, slyší pět kovových cvaknutí, jako když někdo zasouvá náboje do zásobníku. A že přestřelka nebyla o zbraních, ale o tom, co bylo kdysi ukryto ve sklepech zámku v Pětipsech – a možná dodnes čeká někde v dolinách pod Štamberkem.