Hanácký obr

Nejstatnější chlapi na celé Moravě prý byli vždycky Hanáci. Před mnoha lety žil v jedné dědině na Hané pacholek a to byl chlap nad chlapy, Hanák nad Hanáky. Ruce jako lopaty, sílu měl, že s ní fůru obilí utlačil, dělal za tři a jedl ani se neptejte. V té době zuřila vojna a po Moravě se valila francouzská armáda. Kam přišli, všude brali a rabovali, sedlákům odváděli ze stájí koně a z chlívů nejlepší dobytek. Jednou zrána oral ten pacholek za dědinou a tu najednou se na cestě objeví cizí vojáci. Francouzská patrola! A mířili rovnou do vesnice. Dojeli až k pacholkovi, ale tu zarazili koně. Takové pořádné chlapisko ještě žádný z nich jakživ neviděl. Skočili z koní, nahlas brebentili a okukovali ho, jak je silný a veliký. Pak se vyptávali, z které je dědiny. „Tady z té mávl rukou pacholek." A jestli prý jsou u nich ve vsi ještě jiní tak silní chlapi jako on? Tenhle Hanák měl za ušima, podíval se po nich takhle z výšky, oni mu všichni sahali sotva po ramena a povídal jakoby nic: „Jako já? Takový už u nás není žádný. Vždyť já jsem z naší dědiny nejmenší a nejslabší!“ Ti vojáci už neřekli ani slovo. Jen vyskočili do sedel, mrskli po něm očima, pobídli koně a pryč. Té vesnici se raději už vyhnuli, protože dostali strach z hanáckých obrů.